Tomáš Baldýnský ve svém lidovkovém Posledním slovu tiše jásá nad tím, jak máme konečně nezávislého ministra, tedy ministryni kultury. Míní tím její reakci na to, když se dověděla, že bude mít jako náměstka někoho, koho si nevybrala. Na to konto uspořádala dokonce tiskovku a pohrozila odstoupením z postu ještě před tím, než vláda žádala o důvěru. Baldýnský se rozplývá nad tím, jak si dupla.

Od té doby se mnohé o této události vysvětlilo. Lidovečtí soukmenovci "opomněli" své ministryni říct něco o zvyklostech. K těm patří, že některé posty na ministerstvech se obsazují lidmi z jiných stran a jejich výběr bývá ponechán na dotyčné partaji. Tak se stalo, že ODS nic netušíc delegovala na post náměstka "svého" člověka a nic netušící Třeštíková to vzala jako diktát útočící na její nezávislost. Snad jí také došlo, že nemusela svolávat poměrně nešťastnou tiskovku, ale měla se obrátit na koaliční partnery a žádat vysvětlení.

Baldýnskému tohle vše buď nedošlo, nebo mu to zůstalo utajeno, nebo svoje slovo napsal a odcestoval. Jen tak si lze vysvětlit datum, kdy vyšlo: 24. 1. 2007.

Jenže věci běží rychleji a poctivá paní ministryně složila zbraně definitivně. S velice mlhavým, nic neříkajícím odůvodněním. Topolánek zopakoval, že ji upozornil, že obsazování náměstků je zvyk, ale že ona má právo veta, jež bude respektováno. Takže se můžeme jen dohadovat, jak a kdo co na ni zkoušel. Jisté je, že Třeštíková šla na ten post vyzbrojena pouze notnou dávnou naivity (hodlala nadále natáčet filmy), politického prosťáčkovství a bezradnosti. Ani dupnout si neuměla a zabalila to.

Vina je především na lidovcích, kteří vsadili na poctivou a neokoukanou tvář a poslali do arény člověka bez těch sebemenších zkušeností a znalosti prostředí. Vida, kam jsme se dostali od Baldýnského naivity ohledně konečně poctivého a zásadového ministra kultury.