A hned první slova na tiskové konferenci byla urážkami na všechny strany.

Libuje si v bonmotech a pokládá se za nápadně vtipného člověka, avšak jeho vtipnost tkví v tom, že ostouzí každého, kdo nestojí na jeho straně. Možná, že sprostými slovy šetří, avšak sprostotu lze vyjadřovat i velmi sterilním slovníkem.

Horší ovšem je, že svou kampaň vybudoval na podvodných a podpásových tvrzeních. Má snad za to, že se lze prohlat k pravdě? Snažit se vytěsňovat jednu lež lží jinou je naprosto sebevražedným počínáním a musí skončit špatně.

Ale ještě jeden zajímavý bod: co vlastně spojuje ty dva, Zemana a Klause? Vždyť jeden byl reprezentantem pravice a druhý levice. Co by měli mít společného?

Řešení je prosté a sahá daleko do minulosti: oba byli (byť v trochu jiném období) zaměstnáni v Prognostickém ústavu vybudovaném v Praze coby předvoj perestrojky. Ukazuje se i po tolika desítkách roků, že směr tehdy nabrali stejný - totiž k východu s tím, že západ pro ně byl nepřítelem.

Poslední volby nebyly o tom, zda zvítězí levice či pravice; byly o tom, kam bude dál směřovat česká společnost: na západ či na východ. Východ byl jednoznačně prioritou Klause, Klaus jednoznačně podpořil Zemana a Zeman jde jednoznačně stejným směrem. Mimořádně smutné je, že tuto cestu si zvolil již po tolikáté i český lid (ačkoliv jsou v tom Češi náramní výtečníci, sebevraždu demokratickými prostředky provedli i jiní).

Společnost zkrátka rozhodla o tom, že chce (zpátky) na východ; západ odmítla.

Zbývá nám tudíž jen těšit se na to, do jaké míry bude Zeman v tomto směru tlačit na pilu. Snažme se společně omezovat ho v jeho tažení vstříc obrovskému dubisku. Bůh s námi.