Je tak trochu schovaná za dominantními jedinci současné vládní koalice, nicméně její verbální projevy jsou zřetele hodné a dokreslují zoufalou mozaiku našeho exekutivního marasmu.

Upozornila na sebe kdysi termínem „justiční mafie“, kterým označila své kolegy z branže, a rovněž neutuchající afinitou k současné hlavě státu. I když se nic nedokázalo a žádná mafie nebyla odhalena a neskončila před soudnou stolicí, stačilo to ke zpochybnění jednoho z pilířů demokratického systému naší země. Nepochybně i tyto vlastnosti ji vynesly do křesla stávající vlády, kam se bez blahosklonného souhlasu Miloše Zemana v současné době nikdo nedostane.

Připomeňme dále její vyjádření k předsedovi Ústavního soudu a jeho kolegům, že za svůj postoj k volebnímu zákonu „museli mít něco slíbeno“, přeloženo z ptydepe, pracovali na zakázku či v žoldu kohokoliv. V jakékoli jiné společnosti než v našem českém banánistánu by musela své tvrzení doložit nebo se okamžitě poroučet. Její pozdější vyjádření v tom smyslu, že to tak nemyslela, patří buď na pódium divadla komedie, či – hůře – do mentálně inferiorní roviny.

Když sdělila svůj – nijak nepodložený – postoj, že ve vrbětické kauze je více vyšetřovacích verzí (což z vysokých státních úředníků tvrdí pouze Miloš Zeman), opět bez jakýchkoliv důkazů, je na místě buď doložení, že tomu tak skutečně je, nebo opuštění postu ministryně vlády, která ústy svého premiéra a ministra vnitra tvrdí něco jiného. Nejspíše jen její pevné pouto k jejímu ochránci na Hradě neumožňuje premiérovi, aby před ní zavřel dveře Strakovy akademie.

Poslední povedený výrok zazněl z jejích úst v pořadu 168 hodin, kde obhajovala dotace pro Agrofert (peníze k kapes daňových poplatníků ve prospěch potravinářského megakomplexu), že přeci ten podnik „cosi pro zemědělství dělá“. Pro ministryni spravedlnosti by mělo být zásadní, jestli jsou dotace vypláceny dle zákona či nikoli. Vše ostatní jsou pouze a jen řeči, které patří v lepším případě na schůzi chovatelů drobného zvířectva.

Zdá se, že vedle permanentních obhájců Agrofertu proti zlovolné EU (paní Dostálová a pan Havlíček) se profiluje i jedinec, jenž se stará o obveselení obyvatel České republiky zkrušených covidem. Bohužel, obsah jejích slovních taškařic už tak k smíchu není.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora