Německá spolková kancléřka štěpí politickou scénu v České republice. Byť se o to sama aktivně nesnaží a svým způsobem ji dění spjaté s českou politikou ani nijak zvlášť nezajímá.

Může za to její mediální obraz. V Česku je Angela Merkelová velmi zjednodušeně vykreslována jako osoba, která svojí vstřícností vůči migrantům nese hlavní díl zodpovědnosti za masivní příliv uprchlíků do Evropy.

Přitom běženci se dali do pohybu směrem do západní Evropy dříve, než především syrským běžencům nabídla Angela Merkelová pomocnou ruku.

S nadsázkou by se dalo říci, že by jí za to měli být lidé v Česku, včetně politiků, vděčni. Nechtěně tím přispěla k tomu, že si uprchlíci dali za cíl dostat se do Německa a nenapadlo je uvažovat, že by zůstali někde jinde, třeba v České republice.

K jejich rozhodování pomohli i ti tuzemští politici, kteří se starali o vytvoření dojmu, že Česko není migrantům příznivě nakloněno. Přitom právě oni jsou vůči německé spolkové kancléřce velmi kritičtí a snaží se to dávat najevo.

Uprchlická krize jako téma voleb

Pochopitelně k tomu využili i krátkou oficiální návštěvu Angely Merkelové v Praze. Někteří organizováním protestních akcí, jiní svými výroky. Byť se jednání v Česku nemělo soustředit především na uprchlickou krizi, toto téma nejenom v médiích rezonovalo.

Kritický názor na migrační politiku Angely Merkelové nebyl určen ani tak německé straně, spíše byl adresován směrem k tuzemským voličům. Podobným způsobem lze vnímat přítomnost šéfa hnutí ANO Andreje Babiše na Hradě.

Setkáním s Merkelovou po boku prezidenta a nikoli premiéra názorně demonstruje svůj kritický postoj k dosavadnímu řešení uprchlické krize nejenom německou spolkovou kancléřkou. Podobný pohled má na tento problém Miloš Zeman, který ho dává svými výroky opakovaně najevo.

Právě schůzky Angely Merkelové ve Strakově akademii a posléze na Hradě symbolizují dva poněkud odlišné přístupy tuzemských politiků k uprchlické krizi. Přitom ta může být jedním z témat kampaně blížících se krajských a senátních voleb.

Proto lze vnímat krátkou návštěvu německé spolkové kancléřky v Praze i jako příležitost pro tuzemské politiky předvést se před veřejností jako obhájci českých zájmů, kteří se nebojí postavit ani představitelce evropské velmoci.