Jako téměř poválečná generace, narozen 1944, mám v sobě určité vnímání dějů druhé světové války, zprostředkované samozřejmě zejména rodiči, prarodiči, příbuznými a lidmi blízkými, a to hlavně v mém dětském věku.

Bylo to velmi prosté, ještě se chodilo na hroby obětí. Když jako dítě vidíte plakat mámu a tátu, zůstane ve vás jistota, že se stalo něco strašně zlého. Tehdy jsem ale nepřemýšlel, kdo, proč a jak dělal to zlé, jen jsem cítil ten smutek a dopad zla. Samozřejmě jsem blízkým věřil – a věřím dodnes, že se ty strašné věci staly - že to bylo tak.

Chápat sílu jejich otřesu jsem však nikdy úplně neuměl.

Až jsem na stará kolena dostal k Vánocům knihu Jonathana Litella „Laskavé bohyně“. Neumím dělat recenzi knih, jen chci všem pochybujícím o hrůze masového vraždění říci – půjčte si to, nebo kupte si to. Nikdy jsem nezažil tak koncentrovaný pocit hrůzy jako z této knihy – a vždy po několika stránkách znovu.

Nejsem Žid a zřejmě takové nemám ani v širším příbuzenstvu. Tohle se však už nikdy nesmí stát! Nikomu!

V pojetí „vyspělé rasy“ se neuvěřitelné a neomluvitelné vraždění stalo ryze technickým, nikoliv morálním problémem. A jsou tam i pasáže o tom, kterak i příslušníci wehrmachtu byli zděšeni brutalitou vraždění prováděného místními antisemity, například na Ukrajině.

Tož k současnosti.

Prezident Miloš Zeman pronesl v USA krátký a obsažný projev o skutečné hrozbě naší civilizaci, tedy islamismu, a navrhl řešení.

Naše sdělovací prostředky „hlavního proudu“, zejména ty „veřejnoprávní“, pouze zdůrazňovaly, že nenáviděný Zeman nebude přijat prezidentem nebo alespoň členem vlády USA.

Nyní z něho činí válečného štváče.

Činí tak titíž lidé, kteří by rádi vyhlásili válku nikoliv islámskému terorismu, ale Rusku.

Otázka, co je skutečnou hrozbou naší civilizace, bude brzy otázkou existenční. V odpovědi na ni je prakticky smazána hranice mezi pravicí a levicí.

V této zemi se nejhloupěji a nejmilitantněji vůči Rusku a smířlivě vůči přílivu exotů (včetně potenciálních teroristů) zjevně chová TOP 09, „pravicová“ jen tím, že se tak sama nazývá.

O ODS netřeba příliš mluvit. Pravicová již téměř není a vyjádření p. Fialy, či pí Němcové jsou učebnicovou ukázkou toho, kterak nic neříci.

K lidovcům pouze tolik, co vždy. Budou u toho, ať bude tak, či tak.

O málo „rozumněji“ se chová levice, to je ČSSD a KSČM. Ty uvozovky jsou zcela namístě. Jejich opatrnější rétorika a méně militantní vztah vůči Rusku nic neřeší. V konečné fázi se stejně podřídí tlakům EU a USA.

Babišovu ANO je to nejspíš fuk. Jejich politika je velmi pragmatická a dokud jejich voliči nepochopí, že o jejich (voličů) zájmy tu nejde, bude i úspěšná.

Pánbůh s námi a zlý pryč, říkávala moje babička.

Mám velmi nerad levičáky a jejich ideologii považuji za zhoubnou. Přesto jsem volil Miloše Zemana prezidentem jako menší zlo. Věřil jsem, že je vlastencem ochotným hájit zájmy občanů této země a že má zdravý selský rozum.

Myslím, že jsem se nemýlil.