Prezident v minulém týdnu odmítl podepsat zákon "o energetických štítcích budov" a vrátil ho do Poslanecké sněmovny, kde se musí najít 101 hlasů na jeho schválení. Prezident si celkem správně neodpustil doprovodit své NE peprnou kritikou nárůstu byrokracie, administrativy a výdajů občanů, tímto zákonem vznikající. Následně se spustila mediální kritika na adresu parlamentu, který si osobuje právo zasahovat do života občanů a v již tak těžké době jim zvyšovat výdaje.

Čekal jsem, že se na obhajobu zákona "o energetických štítcích" postaví prezidentský kandidát Jan Fischer. Byl to přece on a jeho vláda, která v Bruselu v roce 2010 směrnici jménem ČR odsouhlasila. Administrativní a parlamentní proces trval dva roky, zákon je na světě - a všichni se diví. Nepřehlasuje-li sněmovna prezidentovo veto, vystavuje se ČR zcela jistě řadě sankcí Komise za neimplementování unijní legislativy. Navržené sankce v obdobných případech činí od 135 tisíc do cca půl milionu korun denně!

Poslanci (a před nimi senátoři) jsou tak vystaveni těžké volbě mezi dvěma špatnými možnostmi: schválit zákon, který je v otázce energetických štítků doslovným přepisem unijní legislativy, nebo jej odmítnout a vystavit svoji zemi penalizování ze strany EU. Příběh "energetických štítků budov" je také ukázkovým případem, jak politici členských zemí (ale ani média) téměř nevěnují pozornost přípravě unijní legislativy. Jako téměř každý unijní předpis je i tento halen do krásných slov o "... opatření ke snížení emisí skleníkových plynů, zachování nárůstu globální teploty pod 2°C ... a vytvoření příležitostí k zaměstnání a regionálnímu rozvoji zejména ve venkovských oblastech". A co na to Jan Fischer? Tady mi prosím podepište kandidátní listinu do prezidentských voleb.

LN, 20.8.2012

Autor je senátor za ODS