GLOSA: Lehkomyslné nakládání s ministerskými náměstky
Člověk by čekal, že se ministři-amatéři bez resortních expertů přinejmenším v prvních měsících neobejdou. Oni však překypují sebevědomím, možná též ideologickými poučkami a pouštějí se do náramného dobrodružství. Doufejme jen, že se neztrapní jako za normalizace onen komunistický funkcionář, který liknavost v zavádění polovodičů vysvětloval tím, že si počká na celovodiče.
Z jiného soudku pak je potíž s náměstky s partajní legitimací. Jedním z prvních kroků ministra financí Kalouska například bylo odstranění už šest let sloužícího náměstka Málka, protože patří k lidovcům a ti přece neprošli ani do Sněmovny. Kde jsou ty časy, kdy na stranické příslušnosti čelných úředníků, včetně náměstků ministrů, nezáleželo. Letos sice zazněl nápad, aby na některá náměstkovská křesla usedli i sociální demokraté, byl však rychle zavržen a podobná personální kombinace bude výjimečná. O to pečlivěji si tato místa obšancovali koaliční partneři. Někdy i k nelibosti ministrů, dejme tomu Radka Johna na vnitru. Strany postupují podle zásady „Důvěřuj, ale prověřuj“. A tak se v nejdůležitějších resortech patrně zrodí malé koaliční rady a budou prošpikovány koaličními zvědy.
Miroslav Kalousek zareagoval zdánlivě silnými a výstižnými slovy, že náměstek nemá ministra co kontrolovat, ale má pracovat, a když nepracuje, ministr ho vyhodí. Při znalosti koaličních poměrů ovšem můžeme poznamenat, že šlo spíše o výrok silácký, mající za cíl zakrýt jak vzájemnou ostražitost vládních stran, tak pokračující politizaci státní správy, jdoucí v naprostém protisměru vůči dosavadním okázalým partajním deklaracím.
Psáno pro ČRo1