Jak poslanci rozliší špatné a dobré dezinformace?

Myslíte si, že kybernetické útoky jsou skutečnou hrozbou? Tady asi většina řekne ano. Ještě je v živé paměti, co způsobil kybernetický útok v jedné okresní nemocnici (Benešov). Myslíte si, že skutečnou hrozbou je i šíření cílených dezinformací z ciziny? Tady je to složitější. Dezinformace se z ciziny šíří. Někdo je vidí v putinovském duchu jistých webů (Sputnik). Jiný v propekingském duchu jistých aktivit (společnost Home Credit platila agentuře C&B Reputation Management za to, že zlepší mediální obraz Číny). Ještě jiný třeba ve vymáhaném duchu politické korektnosti, která zkresluje skutečnost, potlačuje (delegitimizuje) kritiku a otravuje ovzduší z toho nejkultivovanějšího Západu.

Na tom všem něco je, ale kromě kybernetických útoků těžko najdeme základní shodu. Občas se dokonce nastoluje otázka: Co má nebezpečnější potenciál? Cílené dezinformace z ciziny? Nebo cenzurní kroky, které nás před nimi mají chránit? Toto vše by měla zohlednit komise pro hybridní hrozby, kterou v úterý ustavila Poslanecká sněmovna. Jak řekl poslanec Robert Králíček (ANO), její iniciátor, ta komise dokáže v případě potřeby okamžitě přijímat legislativní rozhodnutí, aby se nebezpečí z prodlení zkrátilo na nejnižší možnou míru.

Ten krok je veden dobrými úmysly. A i když nemusí platit, že dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekla, otázky se vynořují jaksi samy. Dnes je těžké rozlišit tradiční propagandu od cílené dezinformace a hybridní hrozby. „Dezinformace není lež, stačí pracovat selektivně s informacemi, kreativně s distribučními kanály,“ řekl poslanec Králíček. Má pravdu, ale to, co řekl, je popis práce lobbisty, pracovníka PR, ba novináře.

Tyto problémy kladou obecné otázky. Třeba: kde leží hranice mezi ideodiverzními centrálami (jak se říkalo za Husáka) a centrálami dezinformačními (jak se říká dnes)? Ty i ony přitahují lidi, kteří režimním médiím nevěří. Může to řešit sněmovní komise, jež nepodléhá nezávislému soudci, ale stranickému klíči? Těžká odpověď, že.

LN, 18.6.2020