Jak řešit migraci tam, kde vládne Tálibán?

Afghánistán je velký průšvih. Banální věta, ale tvoří jádro snad jediného konsenzu v Evropě. Člověku vrtá hlavou: Jak to, že lidé, kteří těsně před pádem Kábulu neměli páru, co hrozí, se teď autoritativně vyjadřují ke složitějším věcem? K tomu, jak řešit migraci na místě (český či rakouský ministr vnitra) nebo jak zabezpečit únikové cesty z Afghánistánu (eurokomisařka pro vnitro a migraci)? U nás či v Německu je to asi i tím, že začíná finále volební kampaně a ta si žádá rozhodná hesla.

Ve čtvrtek hovořil ministr vnitra Jan Hamáček a jeho slova lze shrnout takto. Rozhodné „ne“ kvótám z EU, migraci lze řešit jen v místě vzniku, ergo v Afghánistánu či okolí. Již minulý pátek, dva dny před pádem Kábulu a v době, kdy státy EU zastavovaly deportace ilegálně pobývajících Afghánců do vlasti, Hamáček prohlásil, že Česko deportace nezastaví.

Nejsme sami. Stejnou politiku razí i Rakousko a jeho ministr vnitra Karl Nehammer. U nás to jen vyzní nápadněji pro nepatrné počty Afghánců. Koho a kam chce vláda deportovat, když to místo ovládá Tálibán? To je, jako kdyby Tálibán slíbil, že zlepší stav železnic v zemi, kde žádná není. Ale odpovědi nikdo nečeká, stačí slogany typu „nezastavit deportace“.

Hledáte-li nápadné příznaky hysterie dnešní doby, nacházíte je v mlžení, matení i zaměňování významů slov. Ještě před pár lety se rozlišovala migrace běžná a masová, legální a ilegální. Byl by jasný rozdíl mezi statisíci Afghánců proudících chaoticky do Evropy a skupinou 170 tlumočníků, které si vybral český stát. Dnes stačí říci migrace nebo migrant a oheň je na střeše. Ještě před pár lety se v Německu rozlišovalo mezi extremistickou pravicí a pravicí. Teď řeknete pravice a je to nálepka neonacisty.

Kdo si snad myslí, že v tomto prostředí může volební kampaň a její debaty něco důležitého vyjasnit, je blázen. Raději si přečtěte Orwella a jeho výstrahy před zamlžováním i posuny významů slov.

LN, 21.8.2021