GLOSA: Kalmarská unie
Slovo důchodce, náhodně jsem otevřel kolibříka na straně 163 a tam jsem se dočetl, že roku 1397 vznikla „Kalmarská unie“. V jihošvédském Kalmaru potvrdil šlechtický sněm unii tří království - Dánska, Švédska a Norska. V ní „hegemonie“ Dánska. Uběhlo trochu času a roku 1523 se Švédsko po 126 letech vymanilo z dánské „nadvlády“ a „zrušilo svazek“ s „Kalmarskou unií“. Norům to trvalo o 291 let déle, na „Kalmarskou unii“ se vykašlali až v roce 1814.
Musím se přiznat, že se mi ulevilo. Uvědomil jsem si, že staří latiníci měli pravdu a že to je až banalita - nic nového pod sluncem. Unie pracně vznikají, rozšiřují se, integrují, někdo je v té unii i „hegemonem“, někteří to chápou jako „nadvládu„ a taky proč ne, když je jim předhazováno, že nevědí, kdy mají mlčet. Po právu je třeba uznat, že zpočátku asi byl nějaký pádný důvod ke vzniku té „Unie“. Asi se méně mezi sebou řezali. A dokonce se jim zvyšoval HDP. Trochu jim vadilo, že nemluví jedním jazykem, ale to nevím vlastně jistě. Lidem asi vadilo, že těch „byrokratů“ a „směrnic“ a “direktiv“ a „komandování z daleka“ je trochu moc, říkali si, že hodně slibovaná „subsidiarita“ se stěhuje někam do P. a že vlastně i té demokracie měli "tak nějak" víc. Zkrátka všechno má svůj začátek i konec. Švédové to pochopili o trochu dříve než Norové, ale co je legrační, že se zase v nové „Unii“ scházejí.
Protože jsou už poučeni, nikdo nebude hegemonem, nadpočetní byrokrati nebudou královsky placeni z daní získaných od lidí, kteří pracují, velkého množství směrnic a direktiv se vyvarují, základní zákony národních států, Norů a Švédů a Dánů budou respektovány, národním soudům nebudou nadřazeny soudy v P. Zkrátka v takové poučené „Unii“ to bude klapat a ne jako v „Kalmarské unii“.
Napsáno ve velkém zármutku Léta Páně 30. října 2008 po pro....... volbách.
