Poněkud zřídka se v záplavě skličujících zpráv o migrační krizi a údajné xenofobii Čechů objeví něco, co člověka pobaví. To se stalo před několika dny, kdy při setkání s prostými občany náš prezident odpověděl na otázku z pléna, jakým způsobem se lze zbavit premiéra Sobotky. Zcela logicky odpověděl, že politika se lze zbavit tím, že ho nadále nebudeme volit. Ale pak mu nedalo, aby neukázal svou vtipnost, a tak dodal, že je ještě jedna, nedemokratická cesta, jak toho dosáhnout, a tou je kalašnikov. Za to sklidil potlesk přítomných, těžko říci, zda pro tento „bonmot“ nebo pro souhlas s navrženým řešením problému pana Sobotky jako premiéra. To prezident kvitoval úsměvem, který signalizoval jeho spokojenost s tím, jak zaperli a potěšil své posluchače.

Zmiňovaný případ mě pobavil hned dvakrát. Protože jsem zastáncem Astonem propagovaným zákonem „Lex Zeman“, který stanoví, že výroky našeho prezidenta nelze brát vážně a mají se ignorovat, byl to pro mě jeden další případ neomaleného a buranského „humoru“ našeho nejvyššího představitele. Zasmál jsem se a s napětím jsem čekal, co se bude dít. A dělo se.

Druhý zdroj pobavení mi poskytly reakce premiéra Sobotky a některých politických činitelů, kteří Zemanův výrok využili k tomu, aby si na něm trochu zgustli. Asi nejvíce mě pobavil výrok premiéra, který hovořil o strachu, který v něm tento výrok vyvolává. To snad nemyslel vážně. Bude se bát navštívit prezidenta v Lánech z obavy, že ho člen prezidentské ochranky zastřelí? Jiný politický činitel se vyjádřil, že ČR je pravděpodobně jediná země, v které prezident vyhrožuje premiérovi smrtí. Padlo i trestní oznámení na prezidenta, pravděpodobně pro vyhrožování. To je zcela absurdní, zmíněný výrok je asi stejně výhružný, jako když mi moje žena říká, že mě zabije (a to se občas stává).

Celé by to byla náramná legrace, kdyby to neukazovalo na úroveň našich nejvyšších představitelů. Na jedné straně chování a vyjadřování prezidenta ČR, který pro samolibou přesvědčenost o své vtipnosti plácá nehoráznosti, na druhé straně přemrštěná reakce druhé strany, která naznačuje, že se jedná jenom o využití možnosti napadnout protivníka.

A v důsledku jedna zásadní otázka. Jak spolu mohou (resp. budou) naši dva nejvyšší v budoucnu spolupracovat? Odpověď zní – asi těžko.