Shodou okolností v sobotu 19. června, v den osmdesátin Václava Klause, slavíme s manželkou také svá narozeninová jubilea. Oba jsme červnoví, byť ona ještě jarní a já už letní.

Setkání s rodinou nemáme sice v zahradách Pražského hradu, ostatně nikdo z nás není, nebyl a nebude prezidentem, leč v mnohem komornějším prostředí – tak jak se sluší na dva z dolních deseti milionů.

Nicméně k tomu podstatnému. Využívám této shody v oslavách a posílám touto cestou Václavu Klausovi gratulaci.

Nejsem ani jeho fanatickým stoupencem, ani zavilým odpůrcem. V mnohém s ním názorově souzním, v řadě věci nikoli. V tom základním se ale shodneme: oba stojíme názorově na pravici, oba se netajíme kladným vztahem ke standardní demokracii, jejímž úhelným kamenem je soupeření myšlenek, které jsou prezentovány standardními politickým stranami.

Uznávám klíčovou roli Václava Klause při přechodu od komunismu ke kapitalismu (toho termínu netřeba se štítit) – a mohu-li být trochu osobní, vinu za to, že jsem při kuponové privatizaci nepřišel k větším penězům mohu dávat v první řadě sám sobě, nikomu jinému. Omluvou budiž snad jen to, že šlo o historickou premiéru a s ní spojenou totální nezkušenost. Příště už bych si počínal jinak.

Mohl bych věnovat celý článek tomu, co na VK obdivuji, stejně tak jako výčtu toho, v čem s ním nejsem v souladu.

Leč tento text má sloužit toliko k tomu, aby Václavu Kausovi, po „americku“ prezidentu Václavu Klausovi popřál pevné zdraví, i nadále skvělou kondici a do života vše dobré.

Závěrem si dovolím citovat slova osobnosti, které si už od dob Charty 77 hluboce vážím. Už proto, že patří k těm chartistům, kteří nepatří názorově vlevo, jak je řadě někdejších disidentů často předhazováno. Alexandr Vondra na Neviditelném psu 19. června u příležitosti narozenin VK napsal:

Silný je jeho hlas tam, kde brání svobodu a vymezuje se proti politické korektnosti, která ji ničí. Slabší je naopak tam, kde upadá do pesimismu a skepse. Příkladem je nesmyslné odmítání vakcín nebo digitálních technologií. O stát se ale bez jakýchkoli pochybností zasloužil a velká gratulace mu náleží zcela po právu. Ticho není namístě.

Slova k zamyšlení.