Opravdu, takové starosti bych chtěla mít. Toto úsloví mě napadlo, když jsem četla o aktivitě předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR ve vztahu k daru, který dostal předchozí předseda sněmovny od jiného předsedy, v tomto případě od předsedy Dumy Ruské federace.
Jedná se o (asi) pozlacený talíř s nějakým reliéfem, měl by být vydražen a za vydražené peníze pořízeny neprůstřelné vesty pro Ukrajinu. Talíř asi nebude nic moc drahého a vzácného, vyvolávací cena je 9 600 Kč. Byl, nebo snad ještě je součástí výstavky darů, které dostali předsedové PS PČR v minulosti.
Jaké jsou to vlastně dary? Jsou určeny těmto jednotlivým osobám jako dar pro ně, jako soukromé osoby, nebo jako představitele našeho zákonodárného sboru? Pokud platí první předpoklad, měli by obdarovaní dárci poděkovat a uložit si je doma do kredence. Pokud ale platí předpoklad druhý, jedná se o oficiální dar, který není k osobnímu použití daného činitele. Pak by měl zůstat ve vitríně nebo ve skladu poslanecké sněmovny a není v kompetenci žádného představitele tohoto ústavního tělesa s ním libovolně nakládat. A je jedno, zda se na něj práší, nebo nepráší.
Nad tímto příběhem bychom se mohli usmát a jít dál. Ale i když se v tomto případě jedná o lapálii, mohla by mít následovníky: co když by třeba jiného, dalšího předsedu sněmovny, při jeho sebevědomém pocitu moci nad majetkem této instituce, napadlo vydražit předsednické křeslo, nebo dokonce i budovu ve Sněmovní ulici č. 4? Že je to bláhová představa? Ano, je to absurdní. Ale většina velkých nesmyslů začíná drobnostmi.
Neprůstřelné vesty pro Ukrajinu je možné pořídit i jinak. Třeba z osobních finančních prostředků předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR. Bylo by to gesto, že nejen úplně obyčejní lidé posílají peníze na účty ukrajinského vyslanectví, Charity, Člověka v tísni. Zaplatit třeba 15, 20, 25 neprůstřelných vest by při příjmu takto vysoce postaveného ústavního činitele neměl být problém.
A ten pozlacený talíř? Nebude to opravdu žádné velké umělecké dílo, ale není to soukromé, natož osobní vlastnictví předsedkyně poslanecké sněmovny a nemělo by ji ani napadnout, že by s ním mohla libovolně nakládat. Asi by měl pan kancléř sněmovny takové bohulibé kroky každému nově nastupujícímu ústavnímu činiteli vysvětlit.
P.S. Pekarová k zlacenému talíři přihodila ještě obraz a oba předměty vydražila za 250 tisíc korun.