Dojem z poslední vládní korupční kauzy v médiích, že konečně došlo na nejvyšší patra politiky, je silně zavádějící. Titulky by měly být zcela jiné: Policie utržená z řetězu předvádí tyátr. Jen tak lze charakterizovat to, co se ve skutečnosti děje. Velice mi chybí, že novináři se při psaní svých článků nepokusí analyzovat to, co je mnohem důležitější než prvotní zdání.
Korupce se u nás silně zveličuje. Všechny zúčastněné politické strany, za zdatného sekundování opozice, se soustředily na maximální vytlučení politického kapitálu a předvádění líbivých voličských cvičení místo toho, aby s korupcí vážně něco dělaly. Podstatou boje proti korupci totiž není její odhalování, ale předcházení jí. Je to stejné jako s obyčejnou rýmou. Pokud se otužujete, žijete zdravě, rýmu nedostanete a nemusíte se léčit.
Nejúčinnějším bojem proti korupci je likvidace korupčního prostředí. Toho však nedosáhneme pokusy o zveřejňování majetkových poměrů politiků, politických stran, zprůhlednění veřejných zakázek a jinými postupy směřujícími k dnes tak módní transparentnosti. Mnoho z těchto nástrojů jistě má vedlejší podpůrné a smysluplné účinky, nikdy však nemíří k podstatě problému.
Podstatou je přerozdělování veřejných prostředků v rámci "veřejného blaha" státními úřady. Čím méně veřejných zakázek bude, tím méně bude korupce (záměrně zde hovořím o korupci z veřejných zakázek – korupce na úřadech při vyřizování žádostí, stížností, podání a povolení je jiná věc). Vytvoření systému, který nebude znamenat, že se budou rozdávat finanční prostředky, respektive omezení rozdávání finančních prostředků na minimum, je skutečně účinným modelem boje proti korupci.
Převzato z newsletteru Institutu Václava Klause se souhlasem redakce