Mirek Topolánek předložil Jiřímu Paroubkovi nabídku, při polarizaci soudobé politické scény až kavalírskou. Totiž funkci předsedy sněmovny, třetí ústavní funkci v zemi. Za tímto gestem neradno spatřovat šlechetnost. Topolánek před českým předsednictvím EU a kongresem vlastní strany nemůže riskovat válku na více frontách. A protože Pavel Bém v náporu poleví těžko, naklonil se Topolánek s lákadlem k sociálním demokratům, zasypaným volebními vavříny a houfujícím se k definitivní zteči.

Ví, že Paroubek bažením po moci a veřejných poctách jen sálá a že nedávno by vedení sněmovny přijal bez otálení. Avšak úspěch ve dvou volbách v týdenním rozpětí Paroubkovi umožnil povýšit v nárocích, a proto předsedat poslancům náhle nemíní. Raději využije Topolánkem hozené rukavice, aby se prohlásil za muže pevných zásad, kterému na vysokých funkcích nesejde.

Pro Paroubka bude zřejmě výhodnější pokračovat v protivládní (rozuměj protitopolánkovské) ofenzivě. Vypadá to, že by socialistický předák dospěl k vítanější shodě s Pavlem Bémem coby předsedou ODS. Že by mu navrhl štědřejší dělení postů? A že vám to připomíná opoziční smlouvu? Její inovovanou verzi možná rozbalíte pod stromečkem...

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského