Dění na rusko-ukrajinské hranici se začíná popisovat jako zprávy z východní fronty. „Teploty se tady pohybují kolem nuly, v noci k -5°C, a do toho fouká studený vítr. Nálada je tu mezi vojáky podobná jako na východní frontě. Jsou připraveni bojovat za Ukrajinu,“ líčí situaci český zpravodaj z „východní fronty“ na novinky.cz z 22. 1. 2022. Karel Dolejší v článku Jak jsme se předali v Britských listech (BL) z 27. 1. 2022 vypočítává, jak dlouho se bude moci na ruské pozice střílet se 4 000 dělostřeleckými granáty, které je Česká republika ochotna Ukrajině darovat.

Stát se dnes vojenským stratégem „snadno a rychle“ je jednoduché. Postačí Wikipedie, kde se patřičné technické informace o samohybné kanónové houfnici vzor Dana dají opatřit. A pak stačí jen počítat na kalkulačce. Dolejší tak došel k závěru, že baterie osmi houfnic v „intenzivním boji“ spotřebuje oněch 4 000 granátů za tři hodiny „čistého času“, a hned snaživě uvažuje, co by se s tím dalo zlikvidovat. K likvidaci jednoho odpalovacího zařízení taktické rakety ve vzdálenosti 20 km se prý musí vypálit až 540 tříštivých granátů. Prostě Česká republika se podle něj nepředala, 4 000 granátů není tolik, „abychom se takovou pomocí sousedům v ohrožení někdy v budoucnu nedej bože oháněli“.

Spíš by byla namístě umírněnost než podobné řinčení zbraněmi. Darovat dělostřeleckou munici je stejně neuvážené rozhodnutí jako úvahy ministryně obrany o pomoci vysláním vojáků. Ale zpět k střelbě na „východní frontě“, jak ji spočítali v BL.

Vojenskou základní službu v délce 3 let (z toho 2 roky na vojenské katedře, které kdysi bývaly na všech vysokých školách) jsem si odsloužil u „bigošů“, což bylo tehdejší pojmenování motostřeleckých jednotek, a dotáhl jsem to na nadporučíka v záloze. Říkám to nerad, s omluvou, rozhodně se není čím chlubit, ale ušetřím snad psaní těm, kteří by vedli diskusi o „kriplech s modrou knížkou“. O houfnici Dana vím jen to, co je na Wikipedii. A tam je v technických datech uvedeno, že max. počet samohybnou houfnicí vezených granátů je 40 – 60 kusů. Houfnice se v terénu pohybuje rychlostí max. 25 km/h. V roce 2020 měla Ukrajina od České republiky koupit 26 těchto houfnic a na Wikipedii je uváděna jako „budoucí uživatel“.

Představa vojenských odborníků a stratégů v BL o baterii 8 houfnic, která za tři hodiny na nepřítele vystřelí 4 000 granátů, by se dala označit za komickou. Téma souvisící se zabíjením to však vylučuje. V každém případě to jsou výpočty bláznů. Těch 4 000 granátů váží 180 tun (!) a musely by být někde poblíž pálící baterie nebo přepravovány spolu s pohybující se houfnicí. Chtěl by někdo mít „za zadkem“ takový muniční sklad a nosit z něho k houfnici granáty? Nebo dokonce ty desítky tun granátů potahovat s houfnicí? Kolik granátů by baterie v tom, slovy BL, „intenzivním boji“ stačila vypálit? Existují drony, děla s daleko větším dostřelem než 20 km a mnohem lepší municí než obstarožní neřízené granáty pro Danu.

Známá protiválečná kramářská píseň Kanonýr Jabůrek (nazývaná také Tam u Králového Hradce či Udatný rek kanonýr Jabůrek) zesměšňovala příběhy o hrdinství a loajalitě vojáků v dobové válečné propagandě. Fiktivní voják rakouské armády dělostřelec Franz Jabůrek v bitvě u Hradce Králové neohroženě pobíjí nepřátele a i poté, co mu pruské dělové koule ustřelí obě ruce a utrhnou hlavu, střílí „dvoucentové kuličky, na ubohé Prajzíčky“. Hlava letící kolem generála „melduje“, že nemůže salutovat. Teprve když Prušáci trefí Jabůrkovou munici, popadá chrabrý kanonýr kanón a utíká z bojiště. Za záchranu kanónu je povýšen do šlechtického stavu (Edler von den Jabůrek). Píseň končí slovy „dej mu Pán Bůh věčnou slávu“, „von“ má, ale nemá hlavu, nedělá si z toho nic, bezhlavých „von“ je prej víc.“

Je známo, že vojáci se obvykle připravují na minulou válku. Houfnice Dana se nebude nijak výrazně lišit od zbraní, které – v počtu desítek tisíc – byly používány na východní rusko-německé frontě za druhé světové války. Ani ty granáty nejspíše nebudou oproti těm druhoválečným nijak výjimečné. Možná to v diskusi někdo rozebere. Pěkně od stolu, v teple, jako my všichni, kteří o tom píšeme. O válce se toho už ví málo, takže dnešní válečná propaganda vystačí s heroismem odhodlaných bojovníků, kteří snášejí teploty kolem nuly, studený vítr a noční mráz -5°C. A pohádkami o kanonýrech, kteří s hromadou 180 tun darované české munice budou neohroženě, jako feuerwehrker Franz Jabůrek, pálit do nepřítele.