Prezident vybíral vyznamenané podle očekávání

Na vyznamenání k 28. říjnu se hledí jinak než na Nobelovy ceny. Hlavně proto, že odrážejí osobnost hlavy státu. A jí není robot, ale člověk s emocemi i osobními preferencemi. Zatímco Václav Havel ocenil své kamarády až v poslední várce (Tříska, Landovský v říjnu 2002), Miloš Zeman hned zkraje (Čuba, Grégr v říjnu 2013). Co ukázal letošek? Vlastně nic překvapivého.

Prezident Zeman říká, že fandí hrdinům. Je to dobře už proto, že k těm neoddiskutovatelným z druhé světové války se řadí méně nápadné čerstvé osobnosti. Ocenění pak slouží jako vzkaz všem, že hrdinství není nějaká relikvie, ale může být přítomné i ve zdánlivě bezpečné době.

Co se týče hrdinů z druhé světové války, pochvalu si prezident zaslouží za toto. Klade důraz na příslušníky západního i východního odboje, respektive na ty, kteří bojovali na Západě i na Východě (hned první v pořadí generál Chábera in memoriam). Je to zdánlivá samozřejmost, ale v ideologizované době ne až tak úplná. S koncem války však hrdinství nekončí. Dokládá to ocenění pro muže, jenž zemřel při útoku v ostravské nemocnici, když vlastním tělem chránil svou dceru. Či pro zdravotní sestru v důchodu, která – ač sama žije jen s polovinou plic – pomáhá v nemocnici při epidemii. Za zmínku stojí i Tan Trinh, předseda vietnamské komunity na Ostravsku, jenž na jaře přišel s iniciativou šití roušek.

Toto vše je podstatné. A v tomto zrcadle se může jevit jako méně podstatné, zda měl, či neměl dostat vysoké státní vyznamenání Roman Prymula, in memoriam Karel Gott či třeba sexuolog Radim Uzel. Veřejnost by se asi silněji shodla, že ocenění dostal virolog Tomáš Cihlář, jenž šíří dobré jméno české vědy ve světě, než na vysokém řádu pro Romana Prymulu, který má v „hlasu lidu“ své plusy i minusy. Ale nečernobílých případů tu bylo více – třeba František Kriegel či bratři Mašínové. Jak už bylo řečeno, prezident není robot, ale člověk. A člověk Miloš Zeman vybral tak, jak se od něj očekávalo.

LN, 29.10.2020