Kdy jindy hledat nového ministra životního prostředí než o Vánocích. Ne, nedělám si legraci. A nenarážím ani na nedávný prodej vánočních biostromků z Krkonoš před ministerským sídlem, ani na trpící kapry v předštědrovečerních kádích.

V moudré vládě by měla osobnost ministra životního prostředí přesahovat všechny resorty a inspirovat kolegy ke krokům vedoucím nejen k neustálému růstu HDP, ale také ke zvyšování nemateriálního rozměru kvality života. Šedá je však teorie a zelený strom života, abychom použili stylovou metaforu. V českém politickém rejdišti je pravděpodobnější, že se životní prostředí jednoho dne stane přívěškem resortu zemědělství nebo rovnou průmyslu. Když mohl chtít za průmysl dýchat Pavel Drobil, proč by se zase chvíli nemohl dusit ovzduším Martin Kocourek? Protože by ovšem slučování ministerstev narušilo koaliční idylu, zůstane patrně dál životní prostředí spravováno samostatně. Zbývá rozlousknout záhadu, kým.

Enviromentální občanská sdružení, podle nichž stěžejním úkolem je nastartování zelených inovací v průmyslu a snížení zdraví ohrožujícího smogu ve městech, doporučují Bedřicha Moldana, jednoznačně nejzdatnějšího odborníka v koaličních řadách. Leč ten čerstvě přestoupil z ODS do TOP 09, takže nepatří ke straně, jež má daný resort v gesci, a občanské demokraty víc dráždí než přitahuje. V Nečasově táboře vidím tři typy adeptů. Jednak vzdělaného univerzálního manažera Ivo Hlaváče, který už sedí na náměstkovské sesli. Potom poměrně kompetentního poslance architekta Václava Mencla. Již z časů porevolučního primátorování v Brně je znám coby člověk slušný a konsensuální. Jenže bez ostrých loktů. Na tomto místě vzpomeňme, že v Klausově vládě ministerstvo, jímž protékají ohromné peníze, řídil František Benda. Byl tichý, nekonfliktní, každý si jej namazal na chleba a ekologové jeho éru dodnes pokládají za dobu temna. Uchazečem by ale též mohl být pražský poslanec David Vodrážka, kterému předsedání zahraničnímu výboru Sněmovny moc nejde, nadto se před jarními volbami profiloval jako zelený ostrov v modrém moři. Skutečný rozbor jeho kvalifikace by však spíše zapadal do silvestrovského veselí než do vánočního rozjímání.

Ale nabyté zkušenosti napovídají, že jméno vyvoleného stejně nezazní dřív než po Novém roce – až se k němu stihnou šeptem vyjádřit rovněž lobbisté velkého byznysu a účetní nahánějící korunky do partajních rozpočtů.

Psáno pro ČRo1