David Rath je opět středem pozornosti. Vypadá příšerně, mluví  p o m a l u  a je troska málem k politování.

Obhajoba pana Ratha dotáhla obstrukce při protahování délky soudního přelíčení téměř k dokonalosti. Bývalý politik se soustředil zejména na zpochybnění svého účinkování v korupční kauze, výborně využil rozhodnutí o tom, že délka jeho vyšetřovací vazby byla neodůvodněná, a postupně převedl svůj proces do stadia procesu politického.

Po pádu z kola se natolik vžil do role oběti systému, že už jako by nerozpoznával, co je ještě více méně přijatelné v rámci obhajoby a což už je výrazně za hranou. Teprve když soudní lékař jeho stav označil za takový, že může chodit k soudnímu přelíčení, vidíme kulhajícího člověka jakoby bez jiskry, s nímž „zlý soud“ nesoucítí, nevšímá si toho, že si z procesu „nic nepamatuje“. Kam zmizel onen šarmantní mladý člověk, který své politické odpůrce nemilosrdně tepal sžíravou kritikou? Bezpochyby sledujeme herecký výkon hodný prken Národního divadla. Budeme-li mít také štěstí, možná se Rathův proces stane předlohou nějaké divadelní burlesky.

Pád z postu nejmocnějšího hejtmana a nyní z kola jako by plně odhalil, že je Rath svou podstatou zbabělec, který, ač přistižen s miliony a s dalšími miliony kdesi pod podlahou, hraje svou pokleslou komedii nejen vůči soudu, ale zejména vůči české veřejnosti. A to se o něm někteří vyjadřovali jako o adeptovi na jeden z důležitých postů místopředsedů ČSSD. Nyní touží evidentně po tom, aby ho společnost politovala jako oběť, nikoli jako viníka. Voliči ČSSD své straně Ratha už dávno odpustili. Ostatně jeho politická závěť žije v podobě zrušených zdravotnických poplatků dál. Ke škodě nás, potenciálních pacientů, co si nechodí jen tak „pokecat“ se svým obvodním lékařem.