aneb Když se neposloucháme

Dávala se kdysi hádanka: Had na tři. Odpověď: Lux. Exministr zemědělství, šéf lidovců. Dnes se můžeme ptát: Flašinet na pět? Babiš.

Proč?

K tomuto závěru jsem dospěl, když jsem si pozorně poslechl Inteview ČT24 s ministrem financí a šéfem ANO. Vysílán byl v úterý (14/6) večer, moderovala Světlana Witowská.

Byl to dialog hluchých. Tedy z velké části dva monology. Ve stylu vtipu, v němž se potkají dva:

První se ptá: „Kam jdeš?“

Druhý: „Na ryby.“

První: „Jo tak, já myslel, že na ryby.“

Oba byli neslyšící.

Ministr Babiš si vedl svou, takříkajíc otázkám moderátorky navzdory. Tím se ovšem dostal do kaskády prekérních situací, které vyvrcholily následující komunikační lahůdkou.

Světlana W.: „Organizace toho, jak bude policie vypadat, je podle zákona o policii v gesci policejního prezidenta.“

Andrej B: „Prosím?“

Zuzana W.: „Že to, jak bude policie ... ano, ale je to podle zákona o policii.“

Andrej B.: „Ale to je absolutní arogance. Já taky podle zákona jsem mohl zavřít 23 finančních úřadů a debatoval jsem, ustoupil jsem, uznal jsem.“

To je ovšem bomba. Shrňme: Jednání podle zákona je „absolutní arogance“. Kdo to říká? Vicepremiér vlády demokratického českého státu!

Ne, on to tak jistě nemyslel. Byla to jen ukázka toho, jak to může dopadnout, když se neposloucháme a vedeme stále dokola svou. Jako kolovrátek. Jako Andrej Babiš. Jako mnozí další. Mezi našimi bližními i politiky. V případě těch druhých to ovšem může mít dalekosáhlé důsledky.

Televizní interview s Andrejem Babišem. Bez komentáře. (Zdroj: Web ČT24)