Na domácím hřišti se tedy rozcvičuje nováček Petr Mach, z popela však povstávají i staří fénixové. Třeba Vladimír Železný, Jana Bobošíková a Jana Hybášková. Když tak ty lídry poslouchám, divím se, proč se první tři z nich okamžitě nespojí. S tak ušlechtilým cílem, jako je osvobození národa zpod bruselského jha, by mohli nebýt bez šancí.

Zavedená ODS se totiž k myšlence evropského sjednocení staví s rozhodností Buridanova osla, váhajícího mezi dvěma otýpkami sena až k smrti hladem. Volič pro i proti „Lisabonu“ si stále nemůže být jistý: chce ten Topolánek smlouvu ratifikovat, nebo nechce? Pokud chce, má většinu svých poslanců pod kontrolou, nebo mezi nimi dosud řádí hradní virus? Pokud nechce, proč to neřekne rovnou, a proč ji tedy podepisoval? Proti takové tajemnosti jsou cíle nových straniček průzračné jak studánky a volič nemusí tápat.

Jestli se Topolánek těchto „zlodějů“ svých hlasů obává, má pravdu. Ačkoli upokojit ho může, že ti tři protibruselští politici (tolik toužící se dostat na bruselskou výplatní listinu) se spojit nemohou. Až by totiž mezi Bobošíkovou, Železným a Machem došlo k rozhodování, kdo z nich bude jedničkou na společné kandidátce, tekla by brzy krev.

Proevropská Hybášková má naopak šanci. ČSSD sice neoslabí, ale zeleným a lidovcům, v poslední době v preferencích zdecimovaným, by mohla voliče odebrat, sama jsouc jako europoslankyně nepřehlédnutelná. Navíc u zelených to vypadá, že už předem dobrovolně pějí labutí píseň, aspoň podle jedničky jejich kandidátky Kateřiny Jacques. Skutečně by riskovala Brusel bez Bursíka, kdyby netušila marnost své kandidatury?

Protože v eurovolbách nebudou evropská témata rozhodující, a volit se bude pod přízrakem hospodářské krize, stejně si asi nakonec křesla rozdají ČSSD a ODS. Že se pak v červnu dá očekávat až pětiprocentní recese a další desítky tisíc nezaměstnaných, bude vládnoucí ODS v nevýhodě, a Topolánkovi asi nepomůže, i kdyby na evropském parketě vykroužil polku a quickstep naráz. Doma při léčení „Klausovy chřipky“ nyní chystá tabletky spíš pro ty bohatší, méně ohrožené.

Vstřícnou sociální politiku pro nejvíc ohrožené vrstvy pak těžko nahradí webová stránka, na nichž si ODS dělá šprťouchlata ze sociálních demokratů. Toho se nikdo nenají.

Právo, 16.2.2009