Ale dost bylo Topolánka, posviťme si nyní na jeho stranické kritiky. Nerad bych někomu z nich křivdil, ale zaznamenal jsem, že všichni se nad M. Topolánkem pohoršovali výlučně za to, co prohlásil na adresu křesťanů, Židů či homosexuálů. Již dnes je však každému nepředpojatému divákovi tohoto spektáklu zřejmé, že z kontextu Topolánkových výroků nelze usoudit, že má negativní vztah k Židům či homosexuálům. O Církvi sice plácal vyslovené nesmysly, ale nevěřím, že právě ty by Topolánka stály funkci stranického předsedy. Za hloupé řeči o křesťanství se totiž v Čechách ztrátou dobré pověsti netrestá.

Topolánkovi kritici tvrdí, že není možné, aby stál v čele pravicové, konzervativní strany člověk, podezřelý z homofobie či etnických předsudků. Ale jak je možné, že funkcionářům a členům – opakuji – pravicové, konzervativní strany nevadí, že jejich předseda se fotí pro časopis, propagující homosexualitu jako životní styl? Když už se nad M. Topolánkem morálně pohoršují, proč nikdo z nich neřekne, že se stydí mít za předsedu muže, jenž opakovaně cizoložil v bytě svých homosexuálních přátel Slamečky (ministr dopravy) a Nováka (šéf úřadu vlády) a ještě se tím na kameru chlubí?

Mirek Topolánek je pro ODS pohromou, ale proč bych si měl z postojů těch, kdo jej vyzývají k rezignaci myslet, že jsou schopni této straně její dávno ztracený konzervativní nátěr získat zpět? Bojem proti domnělým a mediálně ošoupaným fobiím to určitě nepůjde.

P.S. Samozřejmě to, co platí o některých Topolánkových kriticích, platí tuplem o těch, kdo se jej zastávají.

Převzato z Blog.ihned.cz/semin se souhlasem autora