Tak český a polský premiér podepsali dohodu o tom, co dál s dolem Turów. No, vlastně spíš o polských kompenzacích za to, co obří povrchový důl tropí s životním prostředím na české straně. Ale že to trvalo!

Nevím, zda je běžné, aby se o takových věcech musela vést jednání na úrovni premiérů, podle mého soudu by stačila jednání dotčených krajů-vojvodství, zapojit by se snad měli i velvyslanci sousedících zemí. Jenže v Praze polský velvyslanec půldruhého roku nebyl, a tak si Česká republika postěžovala u Evropského soudu. Ne že by se předtím čeští představitelé nepokoušeli jednat rovnou s Poláky, jenže se jaksi nedohodli. A Evropský soud vydal dle mého nekompetentní předběžné opatření: okamžitě důl zavřít. To Poláci samozřejmě nemohli udělat – jednak se tak velký podnik ze dne na den zavřít prostě nedá, jednak důl a přiléhající elektrárna (i další podniky, které jsou s nimi spjaty) zajišťují na dvacet tisíc pracovních míst a také teplo a proud pro miliony domácností. Navíc za nesplnění zmíněného předběžného opatření uložil Evropský soud tučnou pokutu, kterou se nyní rozhodl vymáhat – polská strana tedy potřebuje, aby Češi svou stížnost stáhli. Dohoda to zajišťuje, tedy ve chvíli, kdy polská strana zaplatí dohodou stanovené částky.

Nebylo špatné se dívat na přenos z tiskovky, oba premiéři stáli vedle sebe a zjevně byli ve shodě. I sporné body v dohodě dopadly kompromisně, obě strany ustoupily z původních požadavků. A protože jsem už od dob komunismu velkou přítelkyní Polska, měla bych být spokojená. V té věci opětovného smíření obou zemí spokojená také jsem, ale stejně… Nejde mi z mysli odvolání Mirosława Jasińského, který byl v prosinci jmenován polským velvyslancem v České republice a jehož polské úřady v lednu zas rychle odvolaly. Takový krok je v diplomacii ne-li neuvěřitelný, pak rozhodně velmi, velmi neobvyklý. Jasiński se dopustil – ó hrůzo – toho, že připustil, že byla polská strana (nikoli vláda, ale firma, která Turów provozuje) málo empatická, když s českými občany a úřady nejednala. Samozřejmě si neosobuji právo dávat polskému státu ani prezidentovi pokyny, koho má nebo nemá vysílat jako svého zástupce k sousedům. Jen musím zopakovat, že lepšího velvyslance, než jakým byl Jasiński, Poláci nenajdou. Těžko může kdo z Poláků mít tolik českých kontaktů, těžko se někdo o dobré sousedství Poláků s Čechy zasloužil víc. Nepřičítám jeho odvolání ani tak tomu, čím se měl provinit, jako spíš jakýmsi pro mne nepříliš srozumitelným vnitrostranickým bojům v Polsku.

A tak přemýšlím, koho sem po Jasińském Poláci pošlou. Nejspíš někoho, kdo by nikdy nepřipustil, že Polsko dělá chyby. Nebo možná hůř – někoho, kdo má styky v jakýchsi blíž nespecifikovaných „kruzích“? Premiéři se však sešli a dohodli, to je dobře. A to budou napříště zanedbané neshody a zádrhele řešit rovnou premiéři? Nestačili by nižší úředníci?

LN, 4.2.2022