To, že maďarský premiér Viktor Orbán k nám přijel pár dní před volbami podpořit Andreje Babiše, je jasnou zprávou pro celý národ. Nebo alespoň pro tu jeho část, která je rozhodnuta jít k volbám. A takových je letos naštěstí drtivá většina.

Ono je sice hezké, že máme politické strany či politická hnutí, jejichž podstatným bodem volebního programu je opuštění Evropské unie, ale pohleďte, co potom nasleduje. Nevyhnutelně vedou dlouhé a zuřivé debaty o tom, zda bychom po tzv. czexitu na tom byli líp nebo hůř, než před odchodem. Nějakou dobu jsem ten nápad pečlivě sledoval, jenže věrohodnost většiny závěrů, ke kterým jsem se dostal, bych přirovnal ke spolehlivosti věštění z křišťálové koule, a to nemusím být zrovna ekonom. Případ malé nebo středně velké země nemůžeme srovnávat s odchodem hospodářsky i populačně silné Velké Británie. Protože neexistuje precedens, stalo by se naše vystoupení z unie pouhou sázkou do loterie, a to se na úrovni zodpovědného vedení země a státu prostě nedělá, nebo alespoň dělat nemá.

A teď se zkuste zamyslet. Nebylo by mnohem přijatelnější a také o mnoho chytřejší, kdyby totéž udělaly čtyři země najednou spolu s perspektivou, že se k nim může ještě několik dalších přidat? Tento blok by pak reprezentoval sílu sedmdesáti, možná i více milionů lidí s celkem dobře vyváženou průmyslovou i zemědělskou výrobou, a to za předpokladu, že si členské státy budou vzájemně přednostně pomáhat. Země takového nového evropského uskupení by samozřejmě zůstaly striktně národní, demokratické a suverénní ve všech ohledech. A konečně, není úplně vyloučeno, že by k tomu všemu bylo nezbytně nutné vystupovat ze stávající unie. Nu, co vy na to?

Je charakteristické, jak se k návštěvě maďarského premiéra zachoval náš tzv. hlavní sdělovací proud počínaje „veřejnoprávníky“. Ačkoli přinesli poměrně ucelené zpravodajství o Orbánově návštěvě, začali celou věc následně rozmělňovat a rychle povolali šéfa Pirátů, poslušně poklonkujícího Bruselu, aby nám to celé převyprávěl a vysvětlil. Pro všechny pro všechny horlivé příznivce Evropské unieje totiž Orbánova návštěva citelnou ranou, a bude jim trvat několik dní, než se z ní vzpamatují, jestli vůbec.

Závěrem je tedy nutno zopakovat: Pamatujte, že žádná státní návštěva se nedělá náhodou, a už vůbec ne pro to, že by si někdo s někým chtěl po nějaké době popovídat. Každá státní návštěva je promyšlená a přináší poselství. Je jen a jen na nás, zda doručenému poselství porozumíme.