Nový prezident nastoupí do úřadu 8. března 2023. Proto je logické, že se v médiích již dnes spekuluje o různých kandidátech: z žen padají nejčastěji jména Věra Jourová, Danuše Nerudová a Lenka Bradáčová. Z mužů Vladimír Dlouhý, Michal Kocáb, Petr Pavel, Josef Středula i trestně stíhaný Andrej Babiš. Protože kampaň se rozjede brzy po říjnových volbách, pokusím se připomenout, proč dodnes s úctou vzpomínáme na Tomáše Garrigue Masaryka a Václava Havla.

Harold Gordon Skilling, kanadský historik, bohemista, který bedlivě studoval životy obou prezidentů, došel k závěru, že oba pojí „tři životy“: kariérní, odvážně riskantní v boji za svobodnější budoucnost a prezidentský. Masaryk opustil svou univerzitní kariéru i svou zemi a pustil se do politického boje s nejistým koncem, dokázal přesvědčivě riskovat, a proto nakonec prožil třetí život jako prezident. I Havlův život lze nahlížet podobně: diskriminovaný syn bohaté pražské rodiny se, přes odpor režimu, stal uznávaným dramatikem, který se po okupaci Československa v roce 1968 tvrdě postavil proti nesvobodě, nebál se riskovat, jako autor byl zakázán a své pevné přesvědčení stvrdil třemi pobyty ve vězení. Proto se stal v roce 1989 jediným vážným kandidátem na prezidenta. Obdobně Masaryk neměl v roce 1918 žádného vážného protikandidáta.

Jenže takové osobnosti se nevyskytují v dobách běžného politického provozu, a proto vybrat vhodného kandidáta, kterého by podobně jako Masaryka a Havla jeho postoje legitimizovaly, tady nenajdeme. To se ukázalo už v půli třicátých let, jak napsal Jan Patočka v knize: Co jsou Češi, kdy T. G. Masaryk kvůli stáří odstoupil. Cituji: „Masaryk byl statečný, rozhodný, po zralém uvažování důsledně a zásadově jednající muž, potud výjimečný zvláště v našich malých poměrech. Beneš byl ctižádostivý, pilný, mnohomluvný průměr.“

To je hlavní důvod proč ve třicátých letech, kdy jsme byli ve střední Evropě jedinou neoliberální demokracií, bylo naší povinností tuto pozici hájit. Místo toho se nechal Beneš zaslepit denní realitou a osnoval bezcenné pakty a když přišla v Mnichově chvíle rozhodnutí, žalostně se zhroutil. Nerozeznal jedinečnou historickou příležitost. A to za situace, kdy generální štáb mu sdělil, že se odporu musíme navzdory všemu odvážit. I obyvatelstvo bylo připraveno ke krajním obětem. Svým jednáním Beneš zlomil morální páteř společnosti na dlouhou dobu, konstatoval Patočka.

Dnes se ocitáme sice v jiné době, ale rovněž jsme ve střední Evropě jako poslední jakž takž liberální demokracie. Proto bychom za prezidenta měli volit statečnou ženu či statečného muže, kteří se proti pokusům o nastolení autokratického systému dokáží tvrdě postavit. Takový člověk se ale na naší politické scéně nenachází, proto je třeba ho důsledně hledat mimo ni, kde se může právě v těchto dnech osvědčit a legitimizovat pro třetí život.

Psáno pro ČRo Plus.