Loni jsme se dozvěděli, že zkraje týdne se vždy schází skupinka mediálních rádců Věcí veřejných, která vymýšlí atraktivní témata, jimiž by resorty spravované véčkaři mohly zaplnit veřejný prostor. Vzpomněl jsem si na to, když se rozproudila debata, zda krátit nebo nekrátit školní přestávky. Sotva jen shodou okolností vypukla ve dnech, kdy je ministr školství Josef Dobeš grilován v souvislosti s liknavým čerpáním finančních prostředků z evropských fondů. Neméně závažné jsou informace o závratných režijních nákladech na administrování projektů či o skandálně častém střídání šéfů odboru, který má fondy na starosti. Ministr Dobeš tak selhává jako manažer i jako personalista. Dokáže vůbec rozeznat experta od hochštaplera?

Od těchto zásadních vad žádný bílý psík, tedy ani školní přestávky, pozornost neodvede. Je koneckonců příznačné, že zatímco ráno se ministr ke krácení přestávek přikláněl, večer od něj upustil. Podobně se vyvíjel jeho vztah ke státním maturitám, praktickým školám nebo k různým variantám školného na vysokých školách. Metoda pokus-omyl, Dobešem aplikovaná i při hledání náměstků pro oblast vysokého školství či ředitelů kabinetu ministra, vypovídá o hlavě resortu možná víc, než je zdrávo. Mnozí přitom při sestavování vlády propadali nadšení, že ministerstvo školství povede citlivý člověk z masa a kostí, nadto s ceněnou kvalifikací psychologa. Jenže i mistr tesař se utne. A politik překrývající jednu chybu druhou se stává tragikomickou figurkou, byť by jinak byl vzorem všech ctností.

Tím spíš zaráží Dobešovo krytí nejvyššími ústavními činiteli. Premiér jeho přešlapy bagatelizuje a pro prezidenta je přímo nejlepším polistopadovým ministrem školství. Důvody nám Václav Klaus nesdělil a asi pouze nepřejícní nepřejícníci mohou spekulovat, že budou čistě osobního, nikoli odborného rázu. Ostatně i TOP 09, která dnes volá po Dobešově skalpu, od podobných výzev na jaře 2011 couvla. Ministrovo setrvání ve vládě tenkrát prosadil Karel Schwarzenberg a odměnou mu byly nenávistné salvy pálené jedním z nejbližších Dobešových spolupracovníků. Nepřekvapí tudíž, pokud Josef Dobeš zůstane ve svém křesle až do posledních chvil Nečasova týmu. Buď je jeho dobře maskovanou šedou eminencí, nebo si jej koaliční špičky zvolily za ústřední postavu experimentu, který má zjistit, jaké všechny morové rány tuzemská státní správa unese. Jenom mrzí, že pokusným králíkem je zrovna školství, jež by za normálních časů vláda vzývající konkurenceschopnost považovala za svoji výkladní skříň.

Psáno pro ČRo1