Je zajímavé, kolik voličů i politiků se soustřeďuje v období voleb na daně. Kladou zajímavé, ale nesprávné otázky – jestli a kdo má platit daně a kolik. Málokdo přemýšlí nad klíčovým problémem, kdo bude vybrané peníze spravovat, distribuovat a hospodařit s nimi. Je snadné vítězit hesly, co všechno bude zadarmo, když peníze na zaplacení z vás předem vytáhnou. Navíc si můžete být téměř jisti, že ten, kdo je spravuje, s nimi rozhodně nehospodaří jako s vlastními. Co nás naučila zkušenost z období minulých vlád? Jak vypadá skutečný rozpočet? Část peněz padne na korupci, část se bez skrupulí rozkrade. Další podíl se zneužije při obhajobě politických programů a zajištění životního nadstandardu politiků. Nemalá část peněz se vyhodí, prohraje v arbitrážích a podobně. Zbytek konečně přijde tam, kam patří – do oblastí, jako jsou policie, komunikace, sociální sítě, školství nebo zdravotnictví. Většinou to bývá hluboce pod průměrem prosperujících států a ekonomik. Vybraná daň z přidané hodnoty, tento jednoduchý nástroj, jak bezproblémově ždímat občany, rozhodně nepodporuje ty, kteří přidanou hodnotu vytvářejí.

Co kdybychom začali politiky a exekutivu, jak celostátní, tak lokální, nutit k pohledu na daně jako na naši investici do veřejných služeb? Nechali bychom úředníky zodpovídat se a hodnotili bychom je podle návratnosti investic. To přece dělá každá soukromá firma, která musí hospodařit s kapitálem svých vlastníků. Hospodaří-li špatně, manažeři jdou z kola ven, hospodaří-li dobře, odměny manažerů rostou. Přestaňme tvrdit, že práce úředníků se nedá měřit. Začněme ji posuzovat podle stavu kriminality, kvality silnic, počtu kladně a včas vyřízených žádostí, snižování času, který trávíme na úřadech, podle počtu vyléčených pacientů či včas vyřešených soudních sporů. V sociální oblasti ne kvantitou, ale kvalitou skutečných, ne zneužívaných služeb. Myslíte, že vám stát vrací, dokonce s přebytkem to, co jste si za ta léta povinně našetřili? Jednoduchá matematika vám řekne, kolik vám z vašich peněz zbylo. Rozhodně si za to nekoupíte dům na Floridě.

Je třeba zlikvidovat mnoho zbytečných procesů, ve kterých zkorumpovaní úředníci „přerozdělují“ naše peníze. Tato myšlenka vypadá možná trochu jako utopie. Nebo se konečně najde politická strana, která si ji dá nejen do programu, ale pokusí se ji i uskutečnit?

Týdeník EURO 29/2009