I když hostil NATO i Dylana, vane z něj papalášství

Víte, která jiná strana než ČSSD pořádala stranický kongres v Paláci kultury? Byla to pouze KSČ v letech 1981 a 1986. ČSSD na tu tradici navázala už dříve a nyní v ní s odstupem 12 let pokračuje. V té větě je hodně demagogie. Každý přece ví, že ČSSD nemá s KSČ nic společného (a co se týče bývalých členů KSČ v jejích řadách, až tak se neliší od ODS ani koaličního ANO). Ale zároveň každý ví, že i když se už dávno říká Kongresové centrum Praha, stále je to „Pakul“, Palác kultury. Někteří si dokonce pamatují, že když se v roce 1976 začínal stavět, mluvilo se o Sjezdovém paláci. Génius loci se tu nezapře.

Ta budova stále zosobňuje normalizaci. Každá postkomunistická metropole má své architektonické fosilie. Většinou z éry stalinismu (hotel International v Praze, Palác kultury ve Varšavě...), leč i z novějších ér kultu osobnosti (Ceauşescův palác v Bukurešti). Z „Pakulu“ však nečpí komunismus an sich, nýbrž ryzí normalizace. Jeho tvůrci se neinspirovali Leninem, ale Západem (Hamburkem), přesněji tím, co ze Západu tady KSČ povolila. Hledáte-li pro symboliku „Pakulu“ jednotící výraz, víc než v komunismu ho najdete v papalášství. „Pakul“ zosobňoval porady kožených mužů v kožených křeslech.

Postavili ho důkladně a podle vyspělých norem. I proto byl hlavní sál dost dobrý už pro Karla Kryla, později pro Boba Dylana, Nicka Cavea či Suzanne Vegovou. Byl dobrý pro zasedání Světové banky a Mezinárodního měnového fondu (2000). Byl dobrý pro zasedání NATO (2002). Tak proč by nebyl dobrý pro ČSSD? Racionální důvod tu není. Pro symboliku stranických sjezdů jsou důležitější jiné věci, třeba štůsek pětitisícovek v rukou delegáta, jak ví ODS. Ale duch papalášství z „Pakulu“ prostě vane. Když tam hrál Lou Reed, koncert běžel hladce, ale lidé sedící ve fotelech to nemohli vnímat jako rockovou poezii. I když tam ČSSD pořádala svůj sjezd už čtvrtstoletí po „sametu“, cosi z toho papalášství na něm chtě nechtě ulpět muselo.

LN, 16.3.2015