Dosavadní vystoupení prezidentských kandidátů v tištěných mediích a televizi přineslo, alespoň mně, značné zklamání. Ne, že by se dalo očekávat něco převratného nebo zásvit skutečné osobnosti. Ale přece jen ...

Když z vystoupení vypustíme klišé, newspeak, věčně omletá témata, populismus, nerealizovatelné sliby, naučené natrénované nebo čtené proslovy, hraní si na ombudsmana nebo spasitele občanské společnosti vracejícího vládu do rukou občanů, zbude bílé prázdno a prach z mlácené prázdné slámy. Vše doplněno mizerným marketingem, kde si kandidát a jeho štáb nedokáže zorganizovat ani svůj "televizní" den tak, aby zaujal.

Může prezident opravdu tak málo? Prezident musí důstojně reprezentovat stát a občany, kteří mu tuto roli svěřili. Mohl by možná podnikat méně výletů do exotických, ale pro nás málo zajímavých lokalit a věnovat se práci doma.

Najít si čas na častější vystoupení na vládě a v parlamentech. Prezentovat tam své názory opírající se o zkušenosti skutečných expertů. K tomu by mu mohla pomoci Rada moudrých, kterou by se měl obklopit místo exhibicionistů a vlezdo... Důsledně by měl vetovat nehotové zákony a polotovary. Zákony zatěžující novou a novou byrokracií a spletí protichůdných paragrafů občany. Měl by vetovat každý zákon prosazovaný lobbistickými skupinami, jehož následky poneseme my a naše kapsy. Důsledně prosazovat, aby zákony a jejich změny byly službou občanům. Ano, jeho veto může být přehlasováno. Jak se ukazuje, ne vždy a ne snadno. Důsledné uplatňování zmíněných principů bude mít zcela jistě výchovný vliv na sněmovny. Soustavné a opodstatněné sypání písku do účelových a byrokratických soukolí snad vládu a zákonodárce přesvědčí, že je lépe dvakrát měřit a pak řezat.

Prezident nemusí suplovat roli ombudsmana a napravovat jednotlivé křivdy, ale měl by lidem nejen naslouchat, ale také je slyšet. Ve svých zahraničních vystoupeních by měl důsledně prezentovat názory a zájmy státu, který zastupuje. Bude-li skutečnou osobností, může vyslovovat i své osobní názory, ale jen má-li skutečně co říci, ne jako narcis nebo exhibicionista za každou cenu. Měl by tak dělat uvážlivě, odlišit je od oficiálních a zvyšovat tak viditelnost a vážnost národa, který zastupuje.

Měl by být střízlivým optimistou a prezidentem, který spojuje.

Dívám-li se zpětně na čtyři otázky kladené Českou televizí kandidátům a vypustím ty krátkodobé a konjukturální jako Mašíny nebo trest smrti, uvítal bych já osobně následující odpovědi. Český stát je suverénní a jeho vlajka je symbolem suverenity, nicméně vlajka širšího společenství, kam jsme dobrovolně a ke svému prospěchu přistoupili, by českou vlajku měla doprovázet při vhodných příležitostech. Jmenování vlády s komunisty a příslušné pravomoci prezidenta upravuje ústava, přesto vznik takovéto vlády lze výrazně a úspěšně komplikovat.

Poslední poznámky k "bouřím" kolem kampaní. Méně mně vadí, že správní soud bude muset interpretovat nejasnosti v zákoně při škrtání hlasů než to, že díky financování politických stran musím sahat do své kapsy a podpořit stranické kandidáty, které nebudu volit. Bývalým komunistům mohu odpustit, že z důvodů zcela zištných do této organizace vstoupili. Jako občan si přesto přeji, aby nás reprezentovala osobnost s jistou integritou, a bývalí příslušníci strany, která se doteď nedokázala výrazně a přesvědčivě distancovat od otřesné minulosti, na Hrad nepatří.