Proč by zpravodajci chtěli jisté policejní pravomoci

Mají mít zpravodajské služby policejní pravomoci? Mají být například odposlechy získané BIS použitelné u soudu tak jako ty policejní? Ty otázky se vynořují u nás, ale zápolí s nimi i staré bašty demokracie.

Ochrana demokracie vede k přesvědčení, že mezi represivními složkami moci má být zeď chránící svobody občanů. Ten ideál vydrží tak dlouho, dokud nepřijde velký průšvih. Když se v USA vyšetřovaly útoky z 11. září 2001, vyšly najevo systémové kiksy. Třeba ten, že rozvědka CIA směla vyvíjet aktivity jen v cizině, kdežto FBI (federální policie s pravomocemi kontrarozvědky) jen doma. Informace o teroristech, jež získala CIA, se nedostaly do rukou FBI tak, aby je mohla použít.

Z toho plyne otázka pro české poměry, ač nelze ztotožňovat FBI s Policií ČR. Ale to základní společné je. Máme čekat na megaprůšvih (třeba na poli kybernetické války) a až pak pravomoci upravit? Nebo je upravit už teď a tím si průšvih možná ušetřit? Jednoznačnou odpověď nedostaneme. Už proto, že odvráceným průšvihem nelze argumentovat tak silně jako skutečným. Kdyby se novelou zákona upravil trestní řád tak, aby se odposlechy BIS daly použít u soudu, přineslo by to jistě plusy. Třeba ten, že lidé jistého typu by už neříkali, že z BIS si nic nedělají, ale policie se obávají. Jenže by se vynořily i protiargumenty, že Česko míří k policejnímu státu: zvyšuje pravomoci BIS po vzoru FBI a usnadňuje možnosti represe.

Uvidíme, co převáží. Kdyby se psala 90. léta, asi by převážil argument ochrany soukromí jednotlivce. Ale protože už žijeme v době chaosu, hrozeb a strachu, dost možná převáží argument ochrany státu a celé společnosti.

LN, 5.12.2019