Bůh ochraňuj senát! V poslední době hned dvakrát dokázal svoji užitečnost. Když označil snahu o zmrazení mezd politiků za populismus (v době, kdy již nemohl být končící sněmovnou přehlasován, ale zůstává nezodpovězenou otázkou, zda by to sněmovna chtěla udělat), a při zamítnutí návrhu na klouzavý mandát pro jeho nedostatečnou připravenost.

Nepřipravenost poslaneckého návrhu je závažný argument. Ono také není žádná legrace připravit propracovaný návrh na klouzavý mandát za pouhých třicet let, po které je naprosto zřejmé, že vykonávat současně funkci ministra a poslance není normální. Prostý občan je po celou dobu pevně přesvědčen, že když poslanec, a současně ministr, vyjadřuje důvěru vládě, tedy sám sobě, jedná se o střet zájmů jako malovaný – ale pohled politiků je odlišný. Ty tato drobnost vůbec netrápí, ale navrhli, aby pokud poslanec vykonává funkci ministra, byla po dobu výkonu ministerské funkce obsazena jeho pozice poslance náhradníkem. Argumentem pro toto opatření ale nebyl v žádném případě střet zájmů, nýbrž úvaha, „že obě funkce jsou natolik náročné, že by měly být vykonávány na plný úvazek“.

Je pochopitelné, že tato úvaha musela senátory vyděsit a šokovat, neboť je náhlým, neočekávaným a naprosto nesystémovým zásahem do běžné praxe, kdy schopní a všehoschopní jedinci mohou vykonávat nejen dvě, ale více funkcí. Že při tom pobírají dva a více platů, o tom se ve slušné společnosti taktně nehovoří. Vždyť přece kolik platů pobíráš, tolikrát jsi člověkem. (Podobnost s citátem T. G. Masaryka „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“, je čistě záměrná). Pokud byl v předchozím režimu odměňován poslanec svým průměrným platem za každý den výkonu funkce poslance, byl to v podstatě signál, že zůstává nadále „průměrným člověkem“. Je-li od roku 2019 stanoven plat „obyčejného poslance“ na 2,75násobek průměrného platu (a s koeficientem 1,08), je to věcný podklad pro právní názor, že obyčejný poslanec se rovná třem průměrným občanům. Sedí-li tedy obyčejný poslanec právě v parlamentu, jsou tím jeho výkonové charakteristiky čerpány jen z 1/3. Není tedy důvod, aby ve stejné době nemohl vykonávat ještě další dvě funkce. Neobyčejný poslanec má pochopitelně přepočet ještě vyšší. Nepropracovanost, ba přímo povrchnost návrhu poslanců je zjevná i v dalších detailech. Nechtěli třeba naznačit, že by si i funkce senátora mohla vyžadovat celý úvazek? A co starostové? Zvládne starosta současně s poslancováním starost o obec? Nebo, jak velkou (malou) obec ještě zvládne starostovat? A co štědře odměňované funkce v dozorčích radách, které nad ničím nedozírají? Ty se přece jako forma přilepšení zcela běžně kompletují s jinými funkcemi. A co profesoři na univerzitách? Ti mohou mít úvazky na několika školách a ještě ve výzkumu? A co když bude ministr odvolán a opět povolán? Jaký rituál bude v případech podobných jako u ministra zdravotnictví použit? Co když se opět najde dvojnásobný ministr? A co když se ministr dožije konce vlády (míněno ve funkci), aniž by využil svého mandátu poslance? Dostane také poslanecké odstupné? A jak to bude s klouzavými poslanci? Dostanou po případném „neobhájení mandátu“ také plné odstupné a trafiku? A takových otázek se před senátory vynořilo nespočitatelné množství. Dá rozum, že museli nevyzrálý návrh zodpovědně zaříznout.

Zamítnutí klouzavého mandátu by si ještě zasloužilo další drobné opatření – zvýšit počet ministrů z řad poslanců tak, aby převýšil prostou většinu poslanců nutnou k vyjádření důvěry vládě. To by neměl být problém, protože se ministři stejně jinde než mezi poslanci nevybírají. Pár ministerstev k tomu ještě chybí, ale až se to konečně povede, bude vyslovení důvěry vládě a její stabilita brnkačka. V ČR máme nyní jen 14 ministerstev, ale při české vynalézavosti se to snad dá na 101 ministrů dotáhnout. Nejsme přece takoví břídilové jako USA (15 ministerstev) nebo Ruská federace (21 ministerstev). Ale inspiraci u nich najít můžeme. V USA mají ministerstvo pro veterány, a tak se přímo nabízí zřídit u nás ministerstvo pro vysloužilé politiky a pracovníky státní správy. Dosavadní dojemná snaha vymýšlet pro veterány tohoto typu vhodné „pracovní“ pozice by konečně dostala důstojný institucionální rámec. Rusko má ministerstvo pro mimořádné události, u nás bychom mohli zřídit ministerstvo pro mimořádné pitomosti. Jsem si jist, že by svoji agendu sotva zvládalo.

Upozorňuji, že celá glosa je satira a že senát občanům jen vzkazuje: „S klouzavým mandátem se běžte klouzat.“