Ačkoli nás Mirek Topolánek ujistil, že není Mirek Dušín, aby musel plnit své sliby, zásluhou lidoveckého předsednictva přece jen v klubu Rychlých šípů jednou nohou zůstal. Bezvýchodná situace a KDUČSL přiměly předsedu Čunka (pardon, sám se k takové oběti rozhodl – konec pohádky) odejít z vrcholné exekutivy. Čímž se za ním zavřelo víko vládní rakve. Úleva, dočunkováno, ač s křížkem po funuse. Po nevšedním vicepremiérovi zůstanou ruiny morálněprávní (soudcovská mafie) i věcné (nezinkasovaná eura z Bruselu).

Smutno jest nyní u Julínků, trudno u Řebíčků. Ohrožení ministři určitě doufali, že lidovecká brána odolá Topolánkově beranidlu a vše při starém zůstane. Ještě v neděli to přece vypadalo, že jedinou pachatelkou volebního debaklu vládních stran je nebohá Džamila Stehlíková, kterou zelení masochisticky nahrazují muzikantem, jemuž ještě na hýždích nevybledla jelita po výprasku od pražských voličů. Překotný vývoj holt drtí naděje.

Do roku 2012 čeká tedy Jiřího Čunka, kterému červnový sjezd se vší pravděpodobností odejme i předsednickou funkci, křížová cesta v roli prostinkého senátora. Co potom, návrat ke kariéře bezpečnostního technika ve Vsetíně, z jehož skrovného platu dají se naspořit milióny?

Julínkův odchod (pro premiéra bolestný) je jiného kalibru. Končí symbol reformního batohu, vpašovaného do Sněmovny pokoutně premiérem a bez debaty v Senátu schváleného. Skopový symbol berana, který se vzpouzí rozumným kompromisům dokonce i v rámci koalice, má ode dneška sice ve štítu jiná pravicová strana, slušel by však osobně Julínkovi. Julínek& Cikrt, masově odmítnutí voliči, končí bez potlesku.

Topolánkovo beranidlo teď útočí na Lidový dům, který podmiňuje prodloužení vojenské mise v Afghánistánu redukcí poplatků ve zdravotnictví. Topolánek říká: počet vojáků jsme snížili podle soc. dem. not, Paroubkovi se za krev na jeho rukách omluvili... Vše marné!

Druhé beranidlo, to Paroubkovo, se rozjelo proti vratům na Jánském vršku. Vojenská mise bez redukce poplatků nebude, bez ohledu na mínění spojenců, plníme zadání voličů... Jak velká je naděje, že ti dva pánové přestanou beranit a usednou spolu – i bez toho mělnického – k dubovému stolu?

Právo, 13.1.2009