Pomalu se blíží prezidentské volby, a tak se hledá vhodný kandidát. Padají různá jména: Halík, Horáček, Santa Claus - pardon, Vánoce jsou ještě daleko, i když hradní „ďod maroz“ a jeho předchůdce (toho času v záloze) se zdají být nerozpustní. Hlavně ale nepošpinit prezidentský majestát politikem. Co na tom, že prezident je navýsost politická funkce.

Když už se naši předchůdci zbavili Jeho Výsosti, dokonáme jejich dílo instalací apolitického prezidenta. Jako by si tato země za posledních sto let užila málo chaosu a nestability. Přitom když zalovíme v našem politickém – pravda, dosti zkaleném - rybníku, nemusí být výlovek špatný. Není to žádná štika či sumec, spíše tradiční kapří „klidná síla“.

Pluje, tedy chodí okolo a dívá se napravo i nalevo. Jako předseda přivedl svou stranu zpět do sněmovny i vlády, kde jsou lidovci oproti časům minulým pokládáni za spolehlivý a stabilní činitel. Překonal počáteční odpor „pražské kavárny“ a setřásl ze sebe nálepku nácka, fašisty, orlíkáře či čeho. Nelibuje si ve vyvolávání konfliktů, naopak se zdá být schopným moderátorem. Nevykazuje znaky patologické mocichtivosti a sám minimálně nebrání vnitrostranické diskuzi o svém nástupci.

V přijatelných mezích politického pragmatismu se dokáže zhostit výbušných témat (uprchlická krize), aniž by si zadal s nechutným populismem. Navíc se aktivně podílí na vypuzení strašáků minulosti, např. vede dialog na téma poválečných zločinů a krutostí se všemi zúčastněnými. Jako nelevicový politik může být přijatelný pro široké spektrum pravicových voličů, pro svou umírněnost a konsenzuálnost je volitelný také u levého středu. V porovnání se současným prezidentem může zabodovat i jeho poměrně mladý věk a sympatický zevnějšek.

Proč tedy hledat v šoubyznysovém či akademickém klobouku a vytahovat politicky neduživé králíky, když jeden „bělobradý“ zóon politikon je k mání?