„Zapomeň na mě a dej mi kyslík.“ Škoda, že český fotbalista hrající za Lyon neumí dobře francouzsky, protože to, jak Baroš tuhle větu odgestikuloval na hřišti v těsné blízkosti černošského hráče Rennes Stéphana Mbii, jej uvrhlo do potíží. Podle záběrů kamer si před Mbiou ucpal nos a zamával rukou, jako by rozháněl nepříjemný zápach. Barošovu pantomimu bude tento týden projednávat francouzská disciplinární komise a s její shovívavostí rozhodně nelze počítat.

Určují-li vrcholní vládní činitelé osobním příkladem normu chování pro vlastní občany, pak je český fotbalista nevinnou obětí šikany ze strany Francouzů. Druhý muž vlády jeho země hovoří o opálených, co na náměstí dělají bordel a zapalují ohně, vsetínské Romy (či dům, jenž obývali) označuje za vřed, premiér zase s oblibou šperkuje řeč nacistickou terminologií z předválečné éry. Dost důvodů, aby nebohý Baroš nabyl dojmu, že jsou drsné posunky tohoto druhu společensky přijatelné.

Ke zhodnocení Barošova činu vyzvali ve francouzské televizi i tamního prezidentského kandidáta Le Pena, muže vydávaného českým tiskem za pravicového extremistu, ba fašistu. Le Pen odpověděl: „Ano, není to moc elegantní.“ Vůbec nejskandálnější Le Penův výrok, za nějž byl léta vláčen soudy, zněl: „Plynové komory jsou detailem v historii druhé světové války.“ Tedy žádné popírání holocaustu. A marockému přistěhovalci, jehož deník Le Monde před časem vyslal udělat s ním rozhovor, řekl: „Chovám k vám úctu, ale raději bych vás viděl ve vaší zemi.“

Le Penovou parketou je vyhrocený nacionalismus, Čunek s Topolánkem se politicky situují ve středu, všechny však sbližují jejich slovní výstřelky – Le Penovy jsou opatrnější. Le Pen je obecně zatracovaným opozičním politikem ve Francii, Topolánek s Čunkem vedou českou vládu. Většina lidí má dojem, že je u nás v zásadě všechno jak má být; já ten pocit nemám.

www.danes.cz