Každý člověk potřebuje sebevědomí a sebeúctu, vážit si sebe sama.

Lidské je vážit si své vlastní integrity vyvěrající ze svobody. Svoboda přitom nachází výraz i v tom, že dotyčný je schopen připustit a přiznat sobě či okolí případné vlastní přehmaty, chyby i viny a nést též důsledky. Naproti tomu ten, kdo stále jen poukazuje na viny a chyby druhých, kteří za všechno mohou, se sice potížím do jisté míry vyhne, ovšem sám sebe degraduje na hříčku sil a potažmo pouhou věc. Vlastně se tím své svobody vzdává.

Naopak svoboda je jediný ryzí důvod úcty k druhým a hlavně sobě samému. Je až příliš mnoho těch, kdo se za minulého režimu křivili bez toho, že by se káli a snažili začít jinak. Jiní či i ti stejní pak páchali ohavnosti dál tím, že rozkrádali majetek druhých či též ten společný a netrápí je až do této chvíle nic.

Takový člověk si sebe sama vážit nemůže a odsuzuje se tak k pohrdání sebou. Ale bez vlastní hodnoty se žít nedá. A tak si najde něco jiného: stane se expertem či profesionálem v určité oblasti a bezděčně pak následuje toho, kdo ho v tomto směru předstihl. Pochopit to, že prezidentem se stal Zeman a premiérem Babiš ve svobodných volbách, se dá jen takto: jejich voličům byl charakter obou lhostejný a oceňovali u nich odbornost. Odbornost mají ale oba jen předstíranou: vzdělání získali na komunistickém učilišti pro ekonomy a do role experta či profesionála se pasovali sami. Žádnou kvalitní kvalifikaci totiž nemají.

Mezi Babišovými chloubami jsou tak jazyky. Trochu jsem jeho vyjadřovací schopnosti zachytil a podle mě je to dost bída. Ale v jednom jazyce Babiš vyniká a je dokonce unikátní na celé zeměkouli - hovoří plynnou praslovanštinou. Jazykozpytci by ho měli prozkoumat coby raritní jev.

Za svoji hlavní chloubu pak Babiš pokládá manažerské schopnosti vybroušené na řízení stovek firem s tím, že jednou ze svých firem hodlal udělat i náš stát. Na sérii špatných rozhodnutí od samého počátku ovšem ukázal své diletantství vrcholící zvládnutím epidemie s vyhlazením jednoho okresního města co do počtu mrtvých. Jeho ministři v současné vládě jsou pak žabaři na druhou.

Co na tomto pozadí Babišovi zbývá? Zkusme proniknout do jeho nitra. Je ještě něco, na co by mohl být ten hňup hrdý. Troufám si tvrdit, že v hloubi duše si Babiš u sebe cení nakonec jen toho, že umí krást a že v kradení je mistr. Mistrem ale zdaleka není a již i ti, co sami kradli a v něm nacházeli příklad hodný následování, zlomili nad ním hůl. Ani ti ho již volit nebudou. Má tolik trapných lapsů za sebou, s Čapím hnízdem v čele, že to nemá obdoby.

Pochopitelná je tak jeho zášť ke Kalouskovi. Kalousek totiž ve svém oboru mistrem je - nikdy se nedal chytit. To Babiše strašně štve - on sám se vedle něj musí cítit naprostým břídilem.