Vnímáme Evropskou unii jako Rakousko-Uhersko?

Sedmdesát procent Čechů vnímá rozpad Rakouska-Uherska jako plus – podle průzkumu agentury Median pro Českou televizi. Na první pohled to působí jako banální samozřejmost. Jenže ďábel vězí v detailu a výchozí otázka by měla znít asi takto: Rozpad jakého Rakouska-Uherska? Toho z let 1914–1918, které se nechalo mistrovat vilémovským Německem, zatáhlo Evropu do Velké války a zachránit už fakt nešlo? Nebo toho, které zastřešovalo stabilitu v etnicky roztříštěné střední Evropě mezi Německem a Ruskem?

Ta otázka není jen historická. Čísla Medianu též sdělují, že jen dvacet procent Čechů má pochopení pro roli českých zemí v rámci Rakouska-Uherska (jeho rozpad považují za nesprávný), což ladí se současnými průzkumy Eurobarometru. Podle nich patří Češi k největším euroskeptikům. Členství v EU považuje za správné jen 21 procent Čechů (36 procent Chorvatů a 39 procent Italů, naproti tomu 81 procent Irů a 79 procent Němců). Jenže i tady schází upřesnění ve stylu „jaké EU“.

Na první pohled to působí tak, že Češi jsou odpůrci jakýchkoliv vrchností a jakýchkoliv nadnárodních integrací – ať už té rakouské (habsburské), či unijní (bruselské). Ale možná se česká skepse opírá jen o zkušenost a opatrnost. Vždyť už Palacký hlásal, že kdyby Rakouska nebylo, museli bychom ho vymyslet. A TGM, zakladatel i symbol republiky, působil až do roku 1914 jako loajální rakouský občan. Občan státu, který byl liberálnější než vilémovské Německo. Ale sám TGM poznal, kdy se ten stát sám dostal do situace, že už nemělo smysl ho zachraňovat.

Podobně to platí i pro vztah k EU. Česká skepse vůči ní působí drtivě. Ale nezpochybňuje myšlenku propojené Evropy, míru mezi jejími členy ani areál volného pohybu osob, zboží a služeb. Spíše odráží obavu, zda si EU v současných trendech nepodřezává pod sebou větev, zda udělala dost pro udržení Británie a zda se – podobně jako Rakousko-Uhersko před více než sto lety – nenachází na cestě do situace, kdy už z hlediska občanů nemá smysl ji zachraňovat.

LN, 23.10.2018