Politika zaměstnanosti má nové zaklínadlo - kurzarbeit. Čarovalo se s ním prý úspěšně v Německu a česká verze se bude zkoušet i u nás. Přiznám se, na kouzla nevěřím a i v tomhle případě jsem skeptický.

Základní myšlenka je pochopitelně hezká - podpoříme firmy, které mají například krátkodobý či střednědobý výpadek odbytu a musely by propouštět. Místo toho, aby takové podniky rozdávaly výpovědi, pošlou nevyužité zaměstnance do vzdělávacích kurzů. Platy pro ty, kteří si budou rozšiřovat kvalifikaci, dorovná stát, přesněji řečeno daňový poplatník. Jak ušlechtilé. Jak naivní. O tom, který podnik bude podpořen, rozhodne složitý dotazník a úředník. Opět jsme svědky toho, že stát bude zasahovat do prostředí pracovního trhu a ekonomické soutěže. A opět se ukáže, že napáchá víc škody než užitku.

Buďme k sobě upřímní, kurzarbeit znamená, že podpořeny budou pravděpodobně slabší, méně schopné podniky s nižší konkurenceschopností. Místo toho, abychom pomohli s dalším rozvojem nadějným firmám, které mají růstový potenciál a potřebují dejme tomu kapitál na inovace, budeme sanovat podniky, kterým se nedaří. Tenhle přístup je možná hezký ze sociálního pohledu, ale z ekonomického hlediska je to minimálně pochybné. Ne nadarmo osvědčené pravidlo pro řízení firem říká, že musíte podporovat a rozvíjet to nejlepší, co máte, vše ostatní je v delším časovém horizontu potřeba změnit nebo opustit. Bohužel, snaha udělat "něco", když už není síla a čas na opravdu koncepční a smysluplnou podporu ekonomiky, opět vítězí.

Bojím se, že výsledek rozdělování dotací v rámci kurzarbeit bude jen 800 milionů vyhozených oknem a několik stovek lidí, kteří dostanou výpověď o půl roku později.

Autor je zastupitel Ústeckého kraje za ODS