FEJETON: Vážení čtenáři (a čtenářky)
„Jsem feministka, ale když můj muž přijde unavený domů, ráda mu to kafe uvařím,“ řekla jedna paní.
Ano, s takovým měkkým feminismem je možné souhlasit. Je také fajn, když parta tatínků vezme všechny své potomky a vyrazí s nimi na víkend pryč z domova, aby si užili své vlastní děti, ale i děti svých kamarádů. Aby si také jejich manželky na chvíli odpočinuly, v klidu „si“ vypraly, vyžehlily, poklidily a nevím, co všechno ještě, aby si nakonec také mohly vychutnat to nezvyklé ticho při zaslouženém kafíčku. Je skvělé, když potom tyto manželky pošlou chlapy na pivo a to první jim případně v hospodě předplatí.
Ráda bych však věděla, kdo přišel s tím – promiňte mi –pitomým požadavkem genderové vyváženosti i v jazykovém projevu. Zdvořilé „dámy a pánové“ je naprosto přijatelné a hezké oslovení. I „vážení spoluobčané“ či „studenti našeho gymnázia“ nebo třeba „pacienti“ úplně stačí. A hlavně nechápu, proč některá media na tento trend vůbec přistupují. (Doufám, že netřeba vysvětlovat, že titulek mého textu je myšlen spíše jako ironická nadsázka.)
Rozhodně souhlasím s názorem jednoho komentátora Lidových novin, myslím, že to byl můj oblíbený Zbyněk Petráček, který se vyjádřil, že pokud máme v textech užívat oba rody, měli bychom přece také důsledně říkat například teroristi a teroristky.
