Prahu navštívila Svjatlana Cichanouvská, kterou v Polsku oslovovali „prezydent-elekt“, tedy zvolená prezidentka. Byla přijata opravdu ve velkém stylu, mluvil s ní prezident, premiér i ministr zahraničí, vystoupila v Senátu. 

Je to dobře. Nelze sice prokázat – a ani zjistit –, kolik jí v loňských běloruských prezidentských volbách fakticky dali voliči hlasů, protože volby byly zfalšované, což se v Bělorusku s železnou pravidelností děje už desítky let, ale jistě to bylo nezanedbatelné množství. Česká republika tak jednoznačně demonstrovala svůj nesouhlas se způsobem, jakým nedaleké Bělorusko ovládá Alexandr Lukašenko, jenž je nazývaný „posledním evropským diktátorem“. Zároveň tím nejvyšší představitelé naší země dali najevo, že jsou na straně běloruských občanů, kteří po zfalšovaných volbách dali jasně najevo nesouhlas s úředně vyhlášenými výsledky a rozpoutali snad největší vlnu demonstrací, jakou země zažila. Musím nad tím uznale pokývat hlavou, snad bych i zatleskala.

Jenže zároveň české sdělovací prostředky přinesly zprávu, že odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra neobnovil jednomu z běloruských žadatelů status mezinárodní ochrany, kterou mu naše země řadu let poskytovala, protože v situaci v Bělorusku došlo před volbami v roce 2020 „ke znatelným posunům“. Což o to, to došlo, ke „znatelným posunům“ došlo také po volbách v roce 2020, ale že by žadateli v Lukašenkově zemi nic nehrozilo? To je přece nesmysl! Do zahraničí uprchla spousta Bělorusů, hodně jich žije i u nás – však také paní Cichanouská děkovala českým politikům, vysokým školám i nevládním organizacím za podporu, jakou jim poskytují.

A tak na jedné straně přijímáme političku, která je nepochybně v opozici vůči oficiálnímu prezidentovi své země, pokládáme ji za statečnou ženu, která se zastává dobré věci, a na druhé straně Lukašenkovým odpůrcům neposkytneme oficiální ochranu? To by znamenalo, že upíráme ochranu stoupencům této političky, že pokládáme jejich obavy z toho, co by je čekalo, kdyby se vrátili domů, za plané!

Pan Vladimir, jehož žádost o ochranu odbor azylové a bezpečnostní politiky ministerstva vnitra zamítl, není jediný žadatel, kterému se to v poslední době stalo. A běloruští žadatelé nejsou jediní, kdo má s tímto odborem špatné zkušenosti. Zdlouhavé byrokratické průtahy, neochota a nevstřícnost úředníků, to jsou zážitky, které mají uprchlíci často. Nevím, zda to souvisí se složitostí příslušných řízení, s nevolí, jakou část české společnosti pociťuje vůči „cizákům“, nebo se samotným vedením onoho odboru. V každém případě však vidím, že odmítnutí mezinárodní ochrany je v rozporu s tím, co politici říkali paní Cichanouské a s čím vřele souhlasím. Soudila bych, že chceme-li být slušným, důvěryhodným státem, měli bychom si v takových věcech udělat pořádek, a to musejí udělat politici, nikdo jiný tu moc nemá. Oni za to nesou odpovědnost.

LN, 11.6.2021