Po milionech ministra Martina Kocourka, pardon jeho matky, je třeba reportovat, že Modří se jasně ujali vedení v rozkrádání peněz daňových poplatníků. Jejich první rozkrádací sestava: Topolánek, Dalík, Řebíček a nyní Kocourek, deklasovala Oranžové s Grossem, Palasem a Kakao-Krausem. Ti jsou dnes v jasné defensivě. Je totiž otázkou, jestli se budou schopni do příští kola ligy vzchopit a zaútočit na pozici Modrých.

Ke shora uvedeným modrým silovým hráčům je třeba přidat i MUDr. Martina Bartáka, který byl pro ně vítanou posilou v době, kdy u Modrých jen hostoval. Jejich taktika i technika jsou nepřekonatelné, pečlivě nacvičený dribling se stamiliony a cíleně vedený tah na miliardy by nebyl možný bez předchozího tvrdého strečinku, který jim dodal ohebnost a pružnost v této disciplině. Jistě, bez vrozeného talentu by ani tvrdý kondiční tréning jim nepomohl.

Dalík ale nemá jen talent, Dalík svou mimořádnou pohotovostí, rychlými reakcemi a loajalitou k vedení týmu prokázal, že je po právu nejlépe placeným hráčem Modrých a že na něj nikdo z Oranžových prostě nemá, dokonce ani Gross, o Palasovi nemluvě – ten se svými několika desítkami milionů by měl spíše rozkrádat v okresním přeboru a ne v první lize. Důležité je, že forma Modrých jde v tomto roce nahoru.

Kocourek rozhodně není posledním objevem sezony. I když mu pomohlo rodinné zázemí, pak v něm dříme podobný talent jako v Dalíkovi. O tom svědčí jeho odpovědi na otázky médií, před kterými nekličkuje, neutíká a je schopen jasně vysvětlit, že peníze v rodině nepatří všem, ale jen těm, kdo si dokážou našetřit.

Podobně je to i s těmi hráči, kteří vědomě plní úlohu přihrávačů a nahrávačů, jako jsou Knetig s Drobilem. Modří mají i výhodu, že mají k dispozici záložní tým, z kterého mohou do prvního týmu zaskakovat v případě potřeby i další hráči, protože tým Magistrátu je v neméně dobré formě jako tým áčkový.

Každý sympatizant Modrých si musí zavýsknout, jak to jejich hoši koulejí s miliardami, jak je umí protáčet a jak na ně Oranžoví nestačí. Protože úspěch Modrých je založen především na správné kombinaci taktiky a techniky a na maximálním využívání pravidel rozkrádání; tak se nepřekonatelná a k dokonalosti dovedená finta "malá domů", které si již fanouškové modrého týmu zvykli říkat "mega domů", mohla stát nejúčinnější zbraní Modrých.

Ale i postavení v ofsajdu dokážou maximálně využít. Topolánek, začínající jako nehrající kapitán, se právě v této roli vypracoval k dokonalosti. Podobné klamání tělem najdeme jen u některých hráčů, zejména jihoamerických týmů, u kterých to vychází z jejich latinského temperamentu a přirozené herecké mimiky. Proto je třeba o to více ocenit, že i Valach s gulema něco takového dokáže. Jeho antikorupční rétorika již zmátla celou řadu jeho soupeřů a díky tomu po přihrávkách Dalíka mohl pak Topol, jak mu spoluhráči říkají, vsítit v této sezóně několik pěkných megapetardovek.

Úspěchy Modrých přesvědčují jejich fandy, že jejich podpora týmu není marná – hráči si jí váží a vědí, že za ni také musí platit. Výkonem a umístěním v první lize rozkrádání! Pro úspěchy Modrých, jejich áčkového i béčkového týmu, by se nemělo zapomínat na výchovu rozkrádacího dorostu, ale zdá se, že Modří vědí, kdo je jednou nahradí. Právě Dalík je příkladem věkově přechodového hráče, který dokázal, že v týmové spolupráci nehraje věk roli. A tak tomu má být.