Pravila žena, když mísila těsto na vánoční perníčky, k němuž jsem přispěl drcením hřebíčku a skořice v hmoždíři: „Kdyby pan Michalik udělal s republikou to, jak pozvedl Dolní Břežany, tak ať má deset solárních elektráren.“

Je to tak. Dolní Břežany jsou tak trochu naše město. Máme tu ateliér, v nové zástavbě, která tu vznikla na místě někdejšího smetiště, dnes se takovým lokalitám říká brownfield. Ten tam byl, ještě když jsme se před šestnácti lety přistěhovali do nedaleké Zvole. Sledovali jsme přípravy a výstavbu. Kolem smetiště nejdřív postavili ohradu a na ní bylo vyobrazeno to, co se za ohradou chystá. Půvabné seskupení budov a jezírko s kachnami. Tomu jsme se smáli nejvíc. Jezírko s kachnami, zlaté oči!

Dnes se přijeďte do Břežan podívat. Uvidíte půvabné seskupení budov a jezírko s kachnami. A spoustu dalších věcí. Těžko říct, zdali by tam jezírko a to všechno další bylo bez Michalika. Jisté ale je, že se o to zasloužil Michalik, který je teď vláčen médii jako nejhorší zločinec, protože neodmítl nabídku ministerského křesla.

Když to vypuklo, vzpomněl jsem si na příhodu z ne tak dávné minulosti, z roku 2012. Tehdy se schylovalo k první přímé prezidentské volbě. Důvěrou mě poctil jeden velmi úspěšný a politicky agilní podnikatel a ptal se mě, co bych řekl na to, kdyby se rozhodl kandidovat. Já mu dopověděl:

„Máte velkou vzkvétající firmu, vaše výrobky jsou užitečné, vyvážíte je široko daleko. Jste si absolutně jistý, že máte v pořádku všechny účty a půjčky a kontrakty a že nemáte žádné vazby, které by se daly napadnout a že jste nikdy neudělal nic, co by nešlo označit za jízdu na hraně zákona?“

Nevím, jestli se rozhodl na základně mých otázek, jisté je, že se jeho jméno mezi kandidáty neobjevilo.

Zpátky k Michalikovi. Čtu o tom, jak desítky milionů z neprůhledné kyperské firmy šly do jeho solárního byznysu. Hned v druhé větě článku stojí, že investigativci to zjistili z dokumentů v kyperských a českých rejstřících. Takže kde je ta neprůhlednost? Otázky se rojí. Kypr je stigma. Obchodujte na Kypru a kupte si gumák na chození kanály. Proč ale lidé otevírají firmy na Kypru? Není to proto, že v Česku máme poměry plné buzerace a korupce? Copak by někdo obchodoval na Kypru, kdyby to bylo snazší doma? Že prý je to na hraně. To je dobrý klacek na mlácení, tohle na hraně. Když jedu v obci autem rychlostí 50 km za hodinu, jedu na hraně zákona, nebo prostě jedu podle předpisů?

Nechám už otázek, popsal bych půlku novin. Věslav Michalik ministrem nebude a moc bych si přál, aby ho zkušenost neotrávila a neodradila od činorodosti. Do politiky je snazší se prosmrdět, jen za sebou nemít výsledky konkrétní práce. U nás je přece nastaveno vše na to, aby nic nešlo. Když to jde, musí za tím být nějaké šméčko. To je zlaté pravidlo veřejného života u nás.

LN, 6.12.2021

****************************************
ULTIMUS
Nový román Ondřeje Neffa

Na odvrácené straně Měsíce stojí Ultimus, vězení pro nejhorší zločince obydlených světů. Sem přijíždějí Kuba Nedomý a Dědek Čuchák, starožitníci se sídlem v Arkádii, v roli robotických specialistů.
Měl to být nejlepší kšeft jejich života. Vyklubala se z toho bouda, kterou jim nastražil jejich dávný kamarád, policejní hlavoun Mantella. Spadli tam do spárů nejmocnější zločinecké organizace Lunárního společenství. Stojí proti všem - proti zločincům i dozorcům, proti robotům i proti zmutovaným paraorganismům i proti toxickému šrotu, který se vymknul kontrole.
Když pak se do toho vloží africká vražedkyně Kombopi, dá se čekat, že bude hodně dusno...

Nový román z cyklu Arkádie je napínavý i humorný, jak už dobrodružství obou nehrdinských hrdinů bývají. Příběh volně navazuje na předchozí svazky Měsíc mého života, Rock mého života a Hvězda mého života. Vydal Myster\ Press, k dostání všude včetně Alzy.