Šli jsme takhle v úterý s jedním kamarádem po ulici a povídali o všeličem a mě najednou napadlo: "Jakpak to asi dopadne s Kocourkem?" – "Cože?" polekal se solidárně kamarád, který velké písmeno neslyšel a o příhodách našich koček slýchá dost často. "Von zas někam spad?" Musela jsem se zasmát: "Myslela jsem Kocourka ministra." – "Jo ten..." Citové zaujetí kamaráda zjevně přešlo. "Jak by to mělo dopadnout? Podívej se na Řebíčka, ten toho má na triku víc, a je v klidu. A na Grosse..." – "Vidíš," přerušila jsem ho, protože jsem dobře věděla, že výčet by mohl být dlouhý. Blížili jsme se totiž k tramvaji a já si chtěla ještě postěžovat na nespravedlnost osudu. "A náš Davídek spadl z okna." "Nojo," pravil kamarád, "svízel je v tom, že z okna padaj jenom ti hodní." "Z okna padaj jenom ti hodní, ty blbečku," oznámila jsem Davídkovi po příchodu domů a nepřála bych vám pohled, kterým mě obdařil. Kdyby kocourci uměli plivat, určitě by si odplivl, ale takhle jen zvedl ocásek pyšně k nebi a odkráčel někam do úkrytu, kde nejspíš přechovává několik drobností, které ani za nic nedokážu najít.

Ve středu jsem se zájmem zhlédla, jak ministr Kocourek objasňuje novinářům, jak to bylo s šestnácti miliony, které "v obtížné situaci odklonil". Vypadal jako člověk značně opilý, ale možná byl jen otřesený nebezpečnou situací, do které se dostal. "Nevěřím mu ani slovo," pravil Davídkův znechucený pohled. Já mu taky nevěřila ani slovo.

Zanedlouho nato oznámili, že ministr, který "udělal chybu", odstoupil a premiér – "pan Čistý" –, jak ho prezentují jeho morální vizážisté, jeho demisi přijal. Nu, když někdo "odkloní" tolik peněz, možná má pan premiér za to, že se nějak provinil. Podezření z korupce ale nechová – na rozdíl ode mne. Šestnáct milionů musí člověk napřed mít, aby je mohl "odklonit", a já jsem se nedozvěděla, jak si je pan Kocourek vydělal. Nezávidím mu je, ať si je užije, jen bych ráda, kdyby vysvětlil nejen policii, ale i mně a Davídkovi, jak k nim přišel. Že "z podnikatelské činnosti", mi nestačí.

Není sice asi moc křesťanské mít radost z neštěstí bližního, ale já radost měla, snad mi to nahoře nebudou mít za zlé. Vida, říkala jsem si, tak někdy spadnou z okna i ti, které za hodné zrovna nepokládám. Radost trvala krátce, jen do té doby, než mi jiný kamarád poslal mail, kde mimo jiné stálo: "On jenom prchá před tím, že by ho taky měli trestně stíhat, struktura těch peněz je totiž taková, že s tou mámou a rozvodem je tak pro děti z první třídy, jinak je to ložený money launder. Nečas to udělal stejně jako s Drobilem a Vondrou, řekl mu, že odéeska ho podrží, jen když se uklidí a rezignuje (u Vondry rezignace nebyla nutná, protože prachy nebyly pro Vondru, ale pro partaj, a tak se neprokázala osobní korupce), a partaj pak zmaří to trestní stíhání. Takhle to s námi pan Čistý hraje. Kocourek sice vypadl z vokna, ale jenom na parapet, tam se schová a počká, co bude jako dál a jestli ho pustěj sousedi zdola zase dovnitř oknem."

A tak to tady chodí furt. Hnus.

LN, 11.11.2011