Staré heslo „Za císaře pána a jeho rodinu“ mělo alespoň jednu výhodu: každý věděl, za koho se bojuje. V současném sporu o střet zájmů Andreje Babiše začíná být podobně důležité vědět, za koho se případně bude platit.

Andrej Babiš před svým návratem do Strakovy akademie opakovaně slíbil, že svůj střet zájmů vyřeší. Dne 4. prosince 2025, několik dní před svým jmenováním premiérem, prohlásil: „Slíbil jsem, že svůj střet zájmů vyřeším tak, aby nebylo pochyb, že splňuji všechny podmínky českého a evropského práva.“ Současně oznámil, že se Agrofertu nevratně vzdává, nebude jej už vlastnit a nebude s ním mít ekonomické vztahy.

Dnes už víme, že Evropská komise toto řešení za dostatečné nepovažuje. Po posouzení RSVP Trustu konstatovala, že český premiér zůstává v potenciálním střetu zájmů při správě zemědělských a kohezních fondů. V následném dopise uvedla, že Babišovi kvůli konstrukci fondu zůstává osobní zájem z hospodářských a rodinných důvodů. Jedním z problémů je právě skutečnost, že budoucími příjemci majetku mají být jeho potomci.

Je proto obtížné tvrdit, že veřejně oznámený slib dopadl tak, jak byl formulován. Babiš neslíbil pouze vytvořit nějakou právní konstrukci. Slíbil, že střet zájmů vyřeší a že nebude pochyb o souladu s evropským právem. Komise nyní dospěla k opačnému závěru. Zda tomu budeme říkat nesplněný slib, chybný právní odhad nebo oklamání veřejnosti, je hodnotící otázka. Rozpor mezi prosincovým prohlášením a dnešním výsledkem je však zřejmý.

Těžko se lze vymlouvat ani na to, že Babiš nemohl tušit, v čem problém spočívá. Už v roce 2016 sám napsal: „Ano, jsem ve střetu zájmů, nebudu zneužívat svůj vliv.“ Dokonce tehdy velmi přesně rozlišoval mezi tím, že člověk střet zájmů má, a tím, zda jej zneužívá.

Právě zde ale leží podstata dnešního problému. Evropská pravidla nečekají až na prokázané zneužití. Smyslem zákazu střetu zájmů je zabránit už situaci, kdy člověk rozhodující o veřejných prostředcích má významný osobní nebo rodinný zájem na výsledku tohoto rozhodování.

A tady se právnický spor začíná týkat českých daňových poplatníků.

Evropská komise nyní na šest měsíců přerušila lhůtu pro proplacení přibližně 77 milionů korun z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova souvisejících s Agrofertem. České orgány přitom tyto peníze příjemcům už vyplatily.

Zatím tedy nejde o definitivně ztracených 77 milionů. Pokud by Komise nakonec rozhodla, že tyto výdaje z evropských prostředků proplatit nelze, ministr zemědělství Martin Šebestyán uvedl, že SZIF by je po příjemcích vymáhal. Český rozpočet tedy dnes peníze financuje a konečný účet bude záviset na výsledku evropského řízení a případně na úspěšnosti jejich vymáhání.

Současných 77 milionů navíc nemusí ukazovat dlouhodobý rozsah problému. Evropská unie například letos proplatila Agrofertu květnové platby ve výši 204 milionů korun, protože se vztahovaly k žádostem za rok 2025, podaným a zpracovaným ještě před Babišovým jmenováním premiérem.

To je mimořádně důležité. Část dnešních dotací se stále posuzuje podle žádostí a pravidel pocházejících z doby před současnou Babišovou vládou. Čím déle však tato vláda vládne, tím více sama rozhoduje o pravidlech, jejich změnách a programech, které mohou ovlivňovat společnosti Agrofertu. Nelze proto dnešních 77 milionů považovat za konečnou cenu nevyřešeného střetu zájmů.

Komise přitom naznačila dvě podstatná řešení. Babišova majetková účast musí být skutečně oddělena například prostřednictvím slepého fondu, který odstraní možnost jeho či rodinného prospěchu, anebo společnosti s ním spojené nemohou čerpat dotčené evropské prostředky. Pouhé neúčastnění se jednotlivých jednání podle Komise vzhledem k rozsahu pravomocí předsedy vlády nestačí.

A tady se dostáváme k jádru celé věci. Andrej Babiš může být premiérem. Jeho děti mohou jednou vlastnit Agrofert. Agrofert může podnikat a vydělávat. Nic z toho samo o sobě evropské právo nezakazuje.

Problém vzniká ve chvíli, kdy se všechny tyto věci spojí: předseda vlády, rodinný majetkový zájem a veřejné peníze, o jejichž pravidlech jeho vláda spolurozhoduje.

Andrej Babiš slíbil, že tento problém odstraní. Evropská komise dnes říká, že jej neodstranil.

A jestliže kvůli tomu některé dotace nebude možné financovat z evropských peněz, bude Česká republika řešit problém, který vůbec nemusel vzniknout.

Staré heslo znělo: Za císaře pána a jeho rodinu.

To nové by snad nemělo znít:

Za Andreje Babiše a jeho rodinu.