Konečné vítězství multikulturního eurosocialismu

Pokud se na svět nedíváte rudými brýlemi dobroserů multikulti socialismu, spokojeně chrochtajících u erárních žlabů, musí se vám poslední vývoj naší tradiční euroatlantické společnosti jevit přinejmenším jako velmi podivný.

Pokud se však navíc ještě nebojíte zapojit racionální uvažování a podívat se pravdě zpříma do očí, shledáte tento vývoj jako cestu k totálnímu krachu, k absolutní devastaci hodnot morálních i hospodářských.

Když jsme se v roce 1989 konečně zbavili totalitní sovětské formy socialismu, byli jsme plni očekávání a nadějí v lepší příští. Ano, rozstříhali jsme dráty na hranicích a občanům alespoň trochu povolili náhubky a uzdy. Získali jsme svobodu cestování, shromažďování i slova, vrátily se alespoň základy volného trhu, přišly demokratické volby. Oproti komunistickému koncentráku velký krok k normálnímu životu. Co je tedy nyní špatně?

Ať si to někteří z nás přiznají nebo ne, socialismus, přes určité pokusy v prvních letech po sametu, nás nikdy neopustil a nyní jsme svědky plíživého rozrůstání jeho západní konzumní „demokratické“ verze s přidanou hodnotou multikulturního obohacení. Salámovou metodou jsou nám vnucovány byrokratické regulace volného trhu, nesmyslné zákony omezující naše svobody a zvyšující závislost na státu, jenž místo naší ochrany preferuje mocenské šikanování a daňové vykrádání našich kapes.

Děsivá skutečnost, že relativním blahobytem ukolébaná „západní“ společnost dopustila ve svých domovinách experimenty neomarxistických sociálních inženýrů, kteří populistickou propagandou o potřebě bohatého sociálního státu vyhrávali a stále ještě vyhrávají volební klání, rodí svoje plody. Z ústředí Evropské unie se stala líheň neobolševických fantasmagorií a potěmkinovských vesnic, Spojené státy byly ztrestány Barackem Obamou.

Nový multikulturní eurosocialismus se vyznačuje především tím, že se tváří jako kapitalismus s lidskou tváří, jako vzor pravdy a lásky, jako pachatel všeobecného dobra, který pomáhá všude tam, kde je to potřeba. Za „evropské“, potažmo „státní“ peníze se přeci staví dálnice, školy i nemocnice, pomáhá se maminkám, mladým rodinám, důchodcům, nezaměstnaným, sociálně vyloučeným, podporuje se multikulturní obohacení společnosti, podnikatelské záměry, firmy, zaměstnanost, věda, výzkum, stát rozdává vzdělání i zdraví a chrání svoje obyvatele před „vnějším i vnitřním nepřítelem“.

Mohlo by to znít jako pohádka, ale jen do chvíle, než se podíváte tomuto současnému zrůdnému systému pod pokličku. Novodobí soudruzi, stejně jako jejich totalitní předchůdci, byť maskováni masivní mediální propagandou, již jen velmi těžko skrývají pravé záměry své „práce“ pro společnost, kterými je daňové ožebračení produktivních obyvatel a jejich udržování v permanentní nejistotě a strachu z mocenské vrchnosti, aby tito neměli síly ani náladu na relevantní odpor. Za naloupené statky si pak pořizovat vlastní elektorát a oddanou masu erárních parazitů.

Svobodná společnost by něco podobného nikdy nemohla akceptovat. Nikdy by nemohla akceptovat současnou linii socialistické vlády, kdy na pranýři jsou samostatně uvažující a pracující lidé, snažící se o soběstačnost a nezávislost na státu, a naproti tomu jsou erární mašinérií všelijak zvýhodňováni různí společensky nepřizpůsobiví, nejukřičenější hlasatelé sociálních bludů, korupční obchodníci se státem či dokonce cizí imigranti netající se nenávistí k naší společnosti i kulturní tradici.

Na jedné straně jsou tedy jako lovná zvěř vládní politikou „vybíjeni“ živnostníci, drobní podnikatelé či menší české firmy, ale na straně druhé se „páchá dobro“, které jejich penězi platí obohacování naší společnosti pobírači dávek, dotací či „investičních pobídek“.

Jako zářný příklad nám může sloužit současná politika Bruselu i neformálního vládce ČR, Andreje Babiše. Ti evropští nám přikazují začleňovat do společnosti tisíce islámských „bojovníků“, které všemožně podporují eury a ideologickou masáží, ten náš „jen“ byrokraticky ničí trh, aby společnost zbavil jejího základu – střední třídy – a sám se zbavil nepohodlné konkurence. Obojí neuvěřitelně rychle vychyluje misky vah k absolutní převaze z eráru se přiživujících parazitů, k likvidaci zdrojů, které brzy dojdou, a k staronové vládě totality, policejního teroru, a tedy „echt“ socialismu bez současné kamuflace a příkras.

Smutné je, že společnost, která si nechá líbit, že potentáti se samozvaným patentem na rozum zničí její pevné základy prověřené historickým vývojem a nahradí je v zájmu vlastního obžerství a posedlosti mocí pozlacenou hnilobou, si asi nic jiného nezaslouží. Dokáže mi snad někdo odpovědět na otázku, kolik muslimských imigrantů je potřeba k uživení jednoho českého živnostníka?

Psáno pro a více na pravyprostor.cz

Převzato z Kriz.blog.idnes.cz se svolením autora