Reformní smlouva? To je pracovní název dokumentu, který je produktem bruselského evropského summitu.
Takto dokument hodnotí Mirek Topolánek, premiér a předseda ODS, který ještě 21.06.2007
vydal tiskové prohlášení, v němž řekl:
"Veto jsme připraveni použít ve dvou případech. Za prvé, pokud by se někdo chtěl vracet k dokumentu, který by nesl ústavní a kvazistátní prvky a nebyl by tedy standardně novelizovanou smlouvou. A za druhé, pokud by se během jednání ukázalo, že budou jednotlivým státům umožněny exkluzivní, trvalé výjimky, neboli tzv. opt outs z unijních politik. Jsme toho názoru, že možnost získávat trvalé výjimky mají mít buď všichni, nebo nikdo."
"Evropská rada skončila úspěchem. Česká republika patří mezi země, které k němu výrazným způsobem přispěly. Nehráli jsem pasivní roli, jako hrály minulé vlády a jednání o institucionální reformě EU a jeho výsledky jsme aktivně, konstruktivně a pozitivně ovlivnili."
Se stejným nadšením hodnotí výstup z bruselského summitu Výkonná rada ODS. Vysvětluje proč:
"VR na výsledku za průlomové považuje:
- úplné opuštění konceptu tzv. euroústavy včetně symbolů
- zachování stávajícího systému hlasování v Radě a principů mezivládní spolupráce v zahraniční a bezpečnostní politice
- posílení kontrolní role národních parlamentů
- umožnění zpětného přenosu kompetencí na úroveň národních států (oboustranná flexibilita)
VR považuje výsledek jednání za zásadní bod obratu směrem od konceptu budování evropského superstátu a evropského federalismu."
Tedy úspěch. Zásadní bod obratu. Dokonce i český tisk evropskou iniciativu naší vlády ocenil:
"Česká vláda se předvedla jako aktivní a konstruktivní hráč, a pokud tak bude chtít být brána i nadále, musí tuhle linii udržet. Nebude to mít lehké."
Tedy pochvala i od Kateřiny Šafaříkové, stálé zpravodajky LN v Bruselu. I když paní Šafaříková, aby ta chvála nebyla tak nevyvážená, přidává:
"Začněme přiznáním, že úspěch schůzky z hlediska čistě českých požadavků byl předem zaručen, takže tady vláda nemusela předvádět bojové umění. Sbohem euroústavě, vymazání symbolů unie či Prahou prosazovaná obousměrná flexibilita - možnost návratu kompetencí z unijního pole národním úřadům -, to vše se vyjednalo ještě před začátkem summitu."
Nevím, kdo to ještě před začátkem summitu vyjednal. Možná to ví Jan Zahradil, který v roli šerpy cestoval mezi Prahou, Bruselem a Berlínem tak často, že mu asi nezbyl čas nás informovat o tom předjednaném vítězství. Asi neinformoval ani Mirka Topolánka, který, netuše že už vyhrál, vyrazil do Bruselu vyzbrojen odhodláním použít veta a sděloval nám, kudy vlak nejede. Ještě že to tak dopadlo, zvítězili jsme a už dokonce ani nejsme potížisté, jsme positivní, jsme v hlavním proudu a evropští leadři respektují a oceňují naší pevnost, naše diplomatické schopnosti a naši odhodlanost.
Nejznámější evropští federalisté a nejhlasitější příznivci Evropské ústavy asi roní slzy a lomí rukama. Díky aktivní roli české reprezentace se jejich sen o Evropském federálním superstátu, jehož nutným předokladem bylo přijetí Ústavy pro Evropu rozplynul jako... jako prostě rozplynul.
Podívejme se, co tomu neštěstí říká třeba takový Jo Leinen, známý federalista a bojovník za Ústavu, sociální demokrat a předseda Ústavního výboru.:
"Obhájili jsme podstatu Ústavy…"
Oops… Chybička se vloudila…
Raději se zeptáme Johannese Voggenhubera, zeleného místopředsedy stejného Ústavního výboru a stejně nadšeného federalisty:
"Naše politická unie má konečně Ústavu…" a "výsledkem tohoto summitu je ústavní politický celek…"
Jenže pánové Leinen a Voggenhuber nejsou pro nás nejlepšími referencemi. Nikdy si nejsme jisti, s čím přijdou, zvláště pan Leinen někdy ujede a víme už, že když se dá do řečnění, nezná míru a někdy mluví z cesty.
Reprezentativnější bude asi názor nějakého skutečně respektovaného politika.
Například předseda zahraničního výboru Evropského parlamentu, pan Saryusz je s výsledkem spokojen:
"Přes všechny kompromisy byla podstata navržené Ústavy pro Evropu zachována."
Jeho pocity sdílí, téměř stejnými slovy, i sám předseda Evropského parlamentu, Hans-Gert Pöttering:
"Podstata evropské Ústavy zůstala."
Tolik evropští politici. A co státníci?
Jose Zapatero, španělský premiér: "Většina Evropské ústavy je obsažena v nové smlouvě."
Irský premiér Bertie Ahern tu většinu odhaduje na 90 procent.
A dokonce i samotné Angele Merkelové, unavené dlouhým a obtížným jednáním po summitu uklouzlo:
"Zásadní části Ústavy se podařilo udržet."
Žádný pláč a skřípění zubů mezi stoupenci evropské ústavy.
Komentátor Financial Times Gideon Rachman popisuje víkendové jednání takto:
"Evropští státníci začali pracovat s textem ústavní smlouvy. Potom, po dlouhé hodiny, přidávali nekonečné množství poznámek pod čarou, odkazů, protokolů, "vyjasnění", která se stala důležitějšími než původní text."
"Výsledek," napsal, "je téměř nemožné číst, tím méně mu rozumět. A je to úmyslné. Mnoho se stalo na tomto summitu. Ale pravděpodobně nejdůležitější je to, že se Evropská unie s konečnou platností vzdala myšlenky, že chce, aby obyčejní Evropané chápali, co se děje."
Nikdy bych nevěřil, že to jednou budu muset říci, ale Jo Leinen nelhal. Má pravdu, Ústava je zpět. Když to nešlo dveřmi, vrátila se oknem.
A abych nevynechal jiného významného evropského státníka, Jiří Paroubek oznámil, že i česká sociální demokracie podporuje a vítá výsledky bruselského summitu. Jen se mu nelíbí, že si jeho výsledky přisvojuje ODS a Mirek Topolánek.
A nikdy bych nevěřil, že to jednou budu muset říci, ale i Jiří Paroubek má tentokrát pravdu. Mně se to také nelíbí. Nelíbí se mi výsledek bruselského summitu a nelíbí se mi, že se ODS a Mirek Topolánek k výsledkům tak hrdě hlásí.
Já se v hodnocení summitu připojuji k těm (a po několika hodinách strávených nad evropským tiskem mohu oprávněně říci, že jih není málo), kdo považují tento evropský summit za podvod na evropských občanech, za podloudné vzkříšení Ústavní smlouvy zbavené symbolů.
Co říká šťastný irský premiér Ahern v rozhovoru ve včerejších Irish Times?
"Záleželo nám víc na ochraně podstaty ústavy, a čím víc se debata točila kolem vlajky a symbolismu a Beethovena a vším tím, tím jsme byli spokojenější..."
"Nikdy se nepřestanu divit, co může některé lidi uspokojit…"
"Bylo fascinující tam sedět a slyšet, jak se vše může změnit odstraněním symbolů. Vyhodili jsme Beethovena, vyhodili jsme vlajku a vyhodili jsme článek 8. Nemyslím, že na tom záleží. Ale když je to pro ně tak důlezité, je to z ústavy venku…"
Nová smlouva není nic jiného než přepis Ústavní smlouvy s malými změnami. Kde byli naši "šerpové", jak to, že Jan Zahradil nekřičel, proč nebyl nikdo informován o tom, co se připravuje? Ten dokument obsahuje tolik detailů, tolik složitých, a přesto přesných odkazů, že nevěřím, že je to práce několika posledních dnů.
Ta smlouva vlastně vrací vše, co obsahoval návrh Ústavní smlouvy pro Evropu, s malými odchylkami a malinko změněnou dikcí. Mluvilo se o "minimální smlouvě", o nějakém krátkém dokumentu. Ale v tom krátkém dokumentu jsou desítky odkazů na text Ústavní smlouvy, dokonce s přesnými čísly odstavců. A vlastní text je jen souhrnem malých odchylek od textu Ústavní smlouvy. Není to vůbec nový dokument! Dokonce se to v textu přiznává:
5. Článek 1 reformní smlouvy bude obsahovat změny stávající Smlouvy o EU.
Není-li v tomto mandátu uvedeno jinak, zůstává znění stávající Smlouvy beze změn. A v mandátu to je. Udělali to tak šikovně, že veřejnost vůbec netuší, že ta nová smlouva v sobě obsahuje celou starou Ústavní smlouvu!
4. Pokud jde o obsah změn stávajících Smluv, nové prvky vyplývající z mezivládní konference z roku 2004 budou začleněny do Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování Unie, jak je uvedeno v tomto mandátu. Úpravy těchto nových prvků provedené na základě konzultací s členskými státy uskutečněných v průběhu uplynulých 6 měsíců jsou jasně uvedeny níže. Týkají se zejména příslušných pravomocí EU a členských států a jejich vymezení, zvláštní povahy společné zahraniční a bezpečnostní politiky, posílené úlohy vnitrostátních parlamentů, postavení Listiny základních práv a mechanismu v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech, který členským státům umožní pokračovat v další práci na určitém aktu, zatímco jiným umožní neúčastnit se. Touto metodou bych dokázal napsat zcela "novou a krátkou" Ústavu České republiky o dvou větách, která by zněly:
"Funkce ministra zahraničních věcí se tímto ruší, a zavádí se nová funkce Šéfa diplomacie se stejnými pravomocemi. Stávající Ústava České republiky je po zapracování této změny začleněna do této Nové Ústavy."
Ano, je to podvod. Starý návrh byl alespoň dost dlouho přístupný pro diskusi, i když se jí tehdejší vláda vyhýbala. Každý měl, pokud uměl číst, i když jen malou, tak přece šanci se k tomu vyslovit. Tato vláda nám tu šanci nedala.
Nechci slyšet slova o "vítězství a úspěchu". Co bych chtěl od této vlády slyšet nyní, je:
"Tento dokument je výstupem z jednání o základním pracovním materiálu pro novou reformní evropskou smlouvu. Obsahuje téměř celou Ústavní smlouvu. Jaká bude forma konečné smlouvy bude záležet na výsledcích obtížných jednání, do kterých vstupujeme bez siláckých deklarací, bez předstírání, že už jsme vyhráli nebo obhájili vše, co jsme pro zájmy našich občanů a naší země vyhrát a obhájit chtěli. Bude to těžké, bude to stát mnoho úsilí, mnoho kompromisů a mnoho času. Budeme pro vás dělat vše, co bude možné, budeme pro vás chtít dosáhnout, co bude realisticky dosažitelné. A budeme s vámi hrát na rovinu a budeme vás informovat jak jen to bude možné přesně a pravdivě."
