Pokud mě předposlední Topolánkův článek pobavil (zde jsem o tom napsal), tak poslední jeho článek z MF Dnes mě naprosto zděsil. Takovou hustotu lží a demagogie na několik centimetrů čtverečních by nedokázal koncentrovat snad ani Jiří Paroubek nebo Monika Pajerová.
Pojďme si ty lži rozebrat jednu po druhé.
Podpis Lisabonské smlouvy není logickým pokračováním procesu, který začal Václav Klaus, když podal přihlášku do Unie, jak píše Topolánek. Vstupem do EU jsme se zavázali ke konkrétním krokům, a ne k nějakému neomezenému bianco šeku k předání dalších pravomocí do Bruselu.
Topolánek při našem přistupování k EU argumentoval tím, že máme vstoupit do Unie, abychom ji reformovali, ne, aby Unie deformovala naši svobodu a v případě pana Topolánka i jeho charakter.
„Přínosy spojené s fungováním v tomto civilizačním prostoru převyšují náklady (míněna EU),“ píše Topolánek. Za prvé, EU není civilizační prostor, ale organizace, která směřuje k vytvoření byrokratického socialistického superstátu. S evropskou civilizací nemá nic společného, je naopak proti evropské civilizaci, která je na rozdíl od EU charakteristická rozmanitostí svých svobodných národů. Norové a Švýcaři snad kvůli tomu, že nejsou v EU, nejsou Evropané? Navíc náš evropský civilizační prostor je euroatlantický a protěžováním Unie vylučuje Topolánek z naší západní civilizace kromě Američanů také Kanaďany či třeba i Australany.
„Lisabonská smlouva zvyšuje totiž váhu velkých zemí, což zejména členům ODS (nikoli už tak jejím voličům) vadí. Vadí to i mně. Ale jaká je alternativa?“, ptá se sugestivně Topolánek.
Alternativa je jasná, pane Topolánku. Neschválit Lisabonskou smlouvu a zůstat svobodnějšími než po jejím přijetí. Chystá se nám sem snad Merkelová či Sarkozy poslat tanky, když ji neschválíme? Pokud ano a Topolánek to ví, tak bychom vskutku v takové Unii asi být neměli.
„Evropská unie je prostorem pravidel. Pravidel, s nimiž nemusíme vždy souhlasit, ale která tomuto prostoru po staletích nestability a bojů dávají pevný řád a jistotu. Evropská unie je stejně jako NATO pevným konstitučním prvkem euroatlantického prostoru a je i pevnou součástí naší polistopadové zahraniční politiky. Je, nebo by spíš mohla být hrází velmocenským ambicím Moskvy,“ dále píše náš velký politický myslitel.
Ano, Evropská unie je prostorem nesmyslných socialistických regulací bez demokratické legitimity. Tato pravidla nás vedou do záhuby a dávají jistotu tak akorát evropským politikům a úředníkům včetně Topolánka, co parazitují na svobodných národech a svobodných občanech. Topolánek chtěl tímto také jen zopakovat velkou myšlenku svého socialistického a eurofanatického soudruha Špidly, kteří říkal, „že bez Evropské unie budou války.“
Základem míru a bezpečnosti v Evropě je NATO, ne Evropská unie, ta naopak se svou ambicí stát se supervelmocí přispěje ke studené válce s USA. A Franko-germánské impérium, pardon Evropská unie po přijetí Lisabonské smlouvy, se s Rusy vždy domluví.
„A je daleko lepší, kdybych měl reagovat na slova prezidenta Klause, políbit se s německou kancléřkou než se objímat s ruským Medvědem,“ píše dál Topolánek.
Nevím, jaký stát má s Ruskem společný strategický plynovod a jaký stát s Ruskem velmi dobře vychází, když ne Německo. Merkelová se líbá s Topolánkem i s ruským Medvědem.
„Ale představa, že můžeme vyhrát v Bruselu 10:0, je naprosto nerealistická. Neplatí to ani pro Německo, Francii, či Velkou Británii. Je jasné, že při počtu 27 zemí každá z nich častěji spíše prohraje než vyhraje. Nikdy to nebude jinak a jedinou cestou, jak se tomu vyhnout, je Unii opustit,“ tvrdí dál Topolánek.
My proboha nemusíme nic vyhrávat či prohrávat, nám stačí, když Lisabon nepodpoříme a zamítneme. To jsou v současnosti platná pravidla. Co to je ksakru za demokracii, když nám takhle Merkelová s Topolánkem společně vyhrožují? Co je to za systém, když nerespektuje svá vlastní pravidla? Ptám se znovu. Má Angela Merkelová připravené na hranicích tanky, podobně jako měl v roce 1948 připraveny na hranicích tanky Sovětský svaz, kdyby Beneš nejmenoval Gottwalda premiérem a nepředal komunistům moc? Bude Topolánek vyhrožovat českým poslancům a senátorům vpádem Bundeswehru, když nezvednou ruku pro Lisabon? (Zatím k nám podnikají vpády pouze delegace Evropského parlamentu).
„Osmdesáti procentům voličů ODS smlouva nijak zvlášť nevadí. Kdyby někdo chtěl vzít vystoupení z EU vážně, tak teprve Lisabonská smlouva dává tuto možnost. A i díky naší maximální snaze a díky našemu tlaku také konečně umožňuje přesun kompetencí nejen zdola nahoru, ale také z Unie zpět na národní státy,“ dále perlí Topolánek. Topolánkovi zase očividně nevadí, že 55 % Čechů je proti tomu, aby Česká republika ratifikovala Lisabonskou smlouvu. Jemu ostatně o lidi nikdy nešlo. Přijetí Lisabonské smlouvy je pro něj jedním z mnoha nástrojů, jak se udržet u koryta. A nesmyslnost tvrzení o oboustranné flexibilitě lze vyvrátit jednoduše tím, že ta možnost byla v EU vždy, jen se nikdy nepoužila.
Dále Topolánkův elaborát dosahuje vrcholu demagogie, když tvrdí, že ten kdo je proti přijetí Lisabonské smlouvy, je proti členství v Unii. Proboha proč? Declan Ganley nikdy z Unie vystoupit nechtěl a je v podstatě eurofilem, kterému se pouze nelíbí tato konkrétní Lisabonská smlouva, která ukotvuje diktaturu byrokratů a supervelmocenské postavení Frankoněmecké říše. Topolánek se pravděpodobně inspiroval fanatickou argumentací Moniky Pajerové. Pravda a lásku už leze panu premiérovi asi na mozek. Prostě, když bude zamítnuta Lisabonská smluva, nic se nestane. Pouze Angela Merkelová, Nicolas Sarkozy a byrokraté všech zemí si budou trhat vlasy, že nevyšel jejich pokus o puč, který snad nemá v historii ani obdoby.
Na konci článku opět Topolánek straší Ruskem, které se tolik kamarádi s Francií a Německem a které zase tolik moc podporují vytvoření jimi ovládaného impéria, které se po boku Ruska postaví Spojeným státům. Antiamerikanismus je v podstatě Evropské unie přímo zakódován. Ať mě Topolánek přesvědčí o opaku.
„Od počátku, kdy Václav Klaus jménem vlády podával přihlášku, přece víme, že za příslušnost k civilizačnímu prostoru jménem Evropská unie budeme platit ztrátou části své suverenity. Oplátkou získáváme přístup na společný volný trh a členství ve společenství, které je prostorem svobody, bezpečí a prosperity,“ dále si mele svou Topolánek.
Příslušníkem evropského civilizačního okruhu jsme i bez Evropské unie, podobně jako Švýcarsko. Když už chceme být důslední, volný přístup na trh Unie bychom mohli mít i jako nečlenové EU, kdybychom byli členy Evropského sdružení volného obchodu, které má v rámci Evropského hospodářského prostoru vyjednanou s EU dohodu o volném obchodu. Ale to je jedno. Chce snad Topolánek říct, že když nepřijmeme Lisabonskou smlouvu, zakáže nám Angela Merkelová obchodovat s EU či že nás snad z EU vyloučí? Ano, pane Topolánku? Pěkná to demokracie. Nějaký nový typ německé demokracie.
Vůbec se dá polemizovat o tom, zda je „EU prostorem svobody, bezpečí a prosperity“. Socialistické směrnice a omezování suverenity snad rozšiřují naši svobodu? Nesmyslné regulace hospodářství pomáhají naší prosperitě? Snaha vytvořit nové impérium, které bude soutěžit o světovou hegemonii s USA zvýší naší bezpečnost? Aha.
„Evropská unie také díky své síle dokáže jednat minimálně jako rovný s rovným s Ruskem. Nebo bychom si raději s Moskvou povídali na téma energetické bezpečnosti sami?,“ píše dál Topolánek.
Ano, Topolánkova protiruská rétorika nám zlevní ropu a plyn, na jeho popichování Ruska určitě vyděláme. Topolánkovy útoky na Rusko rovněž prospějí českým exportérům, kteří se stále více orientují na export do Ruska potom, co ta zóna míru, pravdy, lásky a prosperity zvaná eurozóna začíná včele s Německem kolabovat.
A navíc nevím, proč by nemohly evropské státy svou energetickou politiku koordinovat dobrovolně a bez nátlaku, který již vidíme v případě násilného protlačování Lisabonské smlouvy. Samozřejmě, že bychom mohli, jenom bez přijetí Lisabonské smlouvy by nám v tom Francie a Německo nemohly poroučet.
„Lisabonská smlouva nepředstavuje přesně to, co bych si přál. Ale stejně jako Václav Klaus nestáhl svůj podpis pod asociační dohodou, ačkoli ji často kritizoval, trvám i já na Lisabonské smlouvě. Jistě, nakonec ji můžeme ze své vůle odmítnout. Ale ta volba není Lisabon, nebo nic. Skutečný výběr je Lisabon, nebo Moskva,“ lže nám do očí Topolánek.
Ne, je to přesně naopak: Buď přijetí Lisabonské smlouvy a cesta do otroctví uvnitř Frankogermánské socialistické říše spolupracující s Moskvou, nebo odmítnutí Lisabonské smlouvy, zachování zbytků suverenity a možnost vyjednat si například spojenecké dohody s USA, které si již po přijetí Lisabonské smlouvy nebudeme moci sjednat. Proč nám pane Topolánku zase lžete?