Sociální demokraté v České republice podporovali do funkce předsedy Evropské komise Martina Schulze. Alespoň se takto vyjadřovali před volbami do Evropského parlamentu. Jejich postoj byl logický. Schulz je německý sociální demokrat a řadu let byl v europarlamentu v čele frakce socialistů, kde působí rovněž poslanci zvolení za ČSSD.

Předseda této strany Bohuslav Sobotka má však jinou představu. Do čela Evropské komise by podle něj měl být zvolen kandidát evropských lidovců Jean-Claude Juncker.

Na první pohled se může zdát, že Sobotkův postoj je v příkrém rozporu s míněním jeho spolustraníků. Sobotka ho však neprosazuje jako předseda ČSSD, ale jako premiér České republiky. A pro ni je asi momentálně výhodnější přiklonit se na stranu bývalého lucemburského premiéra než německého sociálního demokrata. Například kvůli lepší vyjednávací pozici o získání vlivného křesla v Evropské komisi.

Bohuslav Sobotka může sázet na to, že právě Německo má při takovýchto jednáních zásadní vliv. To může být jedním z důvodů, proč jako premiér prosazuje Junckera. Německá spolková kancléřka Angela Merkelová totiž dává v poslední době najevo, že Juncker je pro ni favoritem číslo jedna. Merkelová tím svým způsobem postupuje v rozporu se zájmy svého vládního koaličního partnera. Je jím SPD, jejímž členem je další vážný uchazeč o post předsedy Evropské komise Martin Schulz.

Pokud by byla v České republice u moci pravicová ODS, Juncker by se takovéto podpory patrně nedočkal. Jeho nominaci jednoznačně odmítají představitelé Velké Británie, kteří v souvislosti s tímto krokem dokonce hovoří o ukončení členství v Evropské unii. Právě Občanská demokratická strana v minulosti často vystupovala ve shodě s britskými euroskeptickými zájmy.

Naopak vláda pod vedením sociálně demokratického premiéra opakovaně vyjadřovala snahu zařadit se do tzv. hlavního evropského proudu.

Jeho směřování je velmi výrazně ovlivňováno Německem. Není proto velkým překvapením, že sociální demokrat Bohuslav Sobotka nepodporuje německého stranického kolegu Schulze, ale stejně jako kancléřka Merkelová kandidáta evropských lidovců Junckera.

Na tomto zdánlivém rozporu lze názorně dokumentovat, že je velký rozdíl prosazovat zahraničně politické názory své strany v opozici a hájit zájmy České republiky z pozice vlády. Problém Bohuslava Sobotky a Lubomíra Zaorálka spočívá v tom, že o tom zatím nedokázali přesvědčit své stranické kolegy. Proto od nich čelí kritice za některé kroky, které mohou být v rozporu s míněním části sociálních demokratů, ale odpovídají záměrům české zahraniční politiky a závazkům země vůči organizacím typu NATO nebo Evropské unie.