6.6.2020 | Svátek má Norbert


EVROPA: Rusko je hrozba. Klaus to nevidí?

23.5.2009

V rozhovoru pro LN Václav Klaus mimo jiné řekl: „Rusko jako hrozbu nevidím, já vidím Rusko jako velký, silný, ambiciózní stát a určitě je třeba být více na pozoru vůči takovému silnému, ambicióznímu státu“, ale „vydělit“ ho ze světa a „posadit ho na jiný piedestal“ je „podvod“. Vzápětí však možná až příliš obezřetně dodává, že „se nikdy nepokoušel vcítit do Ruska a jeho zájmů“. Slova prezidenta možná musí být takto diplomatická a nějaká jiná považoval za netaktická či z jiných důvodů nevhodná, jenže když už bylo řečeno „a“, bylo by namístě doříci ještě alespoň „b“.

Především co vlastně, když je řeč o Rusku, vyjadřují přídavná jména velký, silný a ambiciózní? Velký je chápáno jako stát s největšími prostorami na světě. Nic to však nevypovídá o jeho konstruktu, spočívajícím v imperiální rozpínavosti - sice na několik desetiletí v první polovině a až úplně na konci předcházejícího století přerušené, ale dál přetrvávající v konceptu alespoň ovlivňování těchto ztracených území. A nic to nevypovídá ani o úrovni a efektivnosti ovládání těchto prostor a jejich spíš převážně násilném než více méně demokratickém spravování.

Pod silný se rozumí stát s osmým největším lidským potenciálem na světě disponující mohutnými přírodními zdroji. Ale už nic to neříká o problematické produktivitě tohoto potenciálu, a proto pouze prvoplánovém využívání zdrojů. Jak tento potenciál stále obtížně slaďuje krok s různorodostí sociocivilizačního vývoje v ostatním světě či jak předpojatě a tím kontraproduktivně reaguje na globální fenomény současnosti.

A ambiciózní se eufemisticky říká místo velmocensky šovinistický. Což naplno řečeno znamená Rusy stále nesmířené se ztrátou části ovládaných národů po pádu komunistického režimu, zejména v Pobaltí a Zakavkazsku. Což znamená sentiment po bývalém vlivu na vývoj východní a střední Evropy. Což znamená neustálé sebepřesvědčování ruské společnosti o nadřazenosti Ruska jiným národům a jeho předurčení být jedním z vyvolených hybatelů vývoje lidské společnosti.

Na slova Václava Klause odmítajícího „vydělit Rusko ze světa a posadit ho na jiný piedestal“ je třeba namítnout, že to neděláme ani my, ani svět, ale naopak Rusko samo. Po pádu totalitních režimů snažících se vnutit světu svou vládu v minulém století žádná dnešní velmoc, ať již postimperiální či již jen kulturní nebo naopak novodobá ekonomická, se neuchyluje při prosazování svých zájmů k hrozbám brachiálního násilí vůči zemím, které se vymanily z jejího vlivu, či dokonce k hlásání nároku na navrácení území.

Žádný stát v současném světě nedává najevo takovou ostražitost vůči Rusku, jako ji dává Rusko vůči celému světu. Žádný stát nemá zákon o „státní politice“ ve vztahu ke krajanům v zahraničí s tak explicitním stanoviskem, že eventuální diskriminace či porušení základních občanských práv a svobod jeho krajanů ze strany zemí, v nichž žijí, bude považováno za důvod k přezkoumání politiky vůči takové zemi. Přičemž pojem krajan neznamená příslušnost k ruskému národu, ale k ruskému státu.

Sebestřednost šovinismu, který nemá co nabídnout kromě svého přesvědčení o vyvolenosti, brání Rusku být týmovým hráčem, nebo alespoň řadovým spoluúčastníkem globálních procesů, které stále více určují vývoj světa. Zahleděné do neustálého sebeutvrzování, od odvozování své identity z někdejších feudálních forem Ruské říše až po zdánlivě triviální snahu o rekonstrukci pravoslaví jako státního náboženství, Rusko samo sebe staví na „jiný piedestal“ a v zajetí této setrvalé konfrontace s ostatním světem tragicky nevnímá prioritní potřebu společné obrany proti nebezpečím ohrožujícím dosavadní civilizační zisky celé planety včetně nedoceňování terorismu.

Není nutné se „vcítit do Ruska a jeho zájmů“, abychom objevili propasti bránící Rusku být rovnoprávným partnerem jiným zemím a uplatňovat své zájmy produktivněji než jen silou až vydíráním. A stačí zvážit geopolitickou cenu České republiky, abychom na rozdíl od Václava Klause viděli, že pokud vedle Severoatlantické smlouvy nebudeme pevně vkotveni v množině evropských demokracií, bude toto Rusko pro nás vždy hrozbou.

LN, 20.5.2009

Autor je publicista



Běžný dudlík může způsobit křivé zoubky. Na co dávat při výběru pozor?
Běžný dudlík může způsobit křivé zoubky. Na co dávat při výběru pozor?

Kolem dudlíků se točí spousta otázek. Kdy ho začít používat? Kdy naopak odebrat? Ale často zapomínáme na tu nejdůležitější: jaký dudlík máme pořídit?






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.