Angela Merkelová není dnes v Praze na obyčejné bilaterální návštěvě. Přijela zmasírovat Mirka Topolánka tak, aby nedělal potíže s euroústavou. Německo předsedá Evropské unii, ústavu chce protlačit a Češi, Poláci, Britové, kteří k textu mají námitky, jako kdyby se ocitli na lavici obžalovaných. To je ale zmatení kategorií. Česká vláda se nemá co zodpovídat, zodpovídat by se měla spíš paní kancléřka. Před rokem a půl propadla euroústava ve francouzském a nizozemském referendu; šokovaní evropští státníci tehdy slíbili, že si dají pauzu na přemýšlení a přihlédnou k námitkám. Střih, leden 2007 – a Merkelová objíždí kontinent s odmítnutým textem. Kde se v ní bere ta arogance k francouzskému a nizozemskému voliči?

My už si svůj vliv pohlídáme

Merkelová to zkouší se dvěma základními argumenty. Za prvé: většina států ústavu už ratifikovala a od menšiny není demokratické brzdit většinu. Německá politická elita, která vlastním občanům nedovolila o ústavě hlasovat, ovšem asi nebude ten pravý učitel demokracie.

Za druhé: bez ústavy není možné přijímat další členy. Samozřejmě bude třeba pamatovat na nováčky s křesly v Evropské radě, parlamentu, snad i komisi. K tomu by ale stačilo jednoduše vepsat nové rozložení sil do přístupových smluv. Tvrdit, že bez této ústavy se rozšiřovat nedá, je diplomatická bouda.

Pisatelům ústavní smlouvy šlo samozřejmě o něco jiného. Byl to pokus některých velkých států (Německo, Francie a Itálie) kompenzovat si relativní ztrátu moci v Evropské radě, k níž logicky dochází po každém rozšíření. Více hlasů chtěli získat na účet menších, dosud výrazně zvýhodněných zemí. Někomu třeba snížení českého podílu z 3,7 na 2,2 procenta hlasů připadá jako prkotina, to bychom ale taky rozdělení hlasů podle států mohli úplně zrušit.

Kromě toho byla ústava pokusem zastavit aspoň uvnitř unie hospodářskou globalizaci.

Když se řekne Listina základních práv unie, zní to nevinně. Jenže listina není žádný garant základních práv a svobod, bez něhož se demokracie v členských zemích začne hroutit. Demokratický řád dostatečně chrání národní ústavy; kdyby například v té české nebyly zapsané občanské svobody, do EU bychom se vůbec nedostali. Listina jaksi navíc přináší tzv. sociální práva, napříště vymahatelná Evropským soudním dvorem. Je to dračí vejce sociálnědemokratického světonázoru, který samozřejmě není trestný, v ústavě ale nemá co pohledávat. Konečně návrh zdvojnásobuje počet kompetencí, v nichž členské státy ztratí právo veta. Argument, že jde o to, aby se Evropa neutápěla v nekonečných sporech a byla vůbec řiditelná, je výjimečně trapný. Teprve po převodu nějaké kompetence na evropskou úroveň přeci vznikají třecí plochy a hádky; dokud si státy v dané oblasti uchovávají suverenitu, nikdo jim do toho nemluví.

Tady už se dávno nehraje o několik základních oblastí, u nichž nadnárodní spolupráce dává smysl. Odhady, kolik zákonů projednávaných v národních parlamentech přichází z Bruselu, kolísají od 50 k 80 procentům. I ta nejnižší hranice je hrozivá. U nás se propad euroústavy ve Francii a Nizozemsku vykládal jenom jako lidová opozice vůči rozšiřování unie na východ, ve skutečnosti ale spousta tamních voličů protestovala také proti neustálému vydlabávání suverenity členských států.

Nejde jen o samotný text ústavy, musí se brát v úvahu i strategické okolnosti – v tom mají její zastánci pravdu. Tím pravým geostrategickým rizikem teď ovšem není to, že by se na nás paní Merkelová chvilku mračila, ale naopak německý tlak na pilu. Protože i kdyby Praha, po ní Varšava a případní další kverulanti na kontinentu ve válce nervů podlehli, Británie evropskou ústavu nepřijme nikdy, pod příštím, euroskeptickým premiérem Brownem teprve ne. Eurofederalisté řeknou, že se Británie z Evropy vyloučila sama a že to je její problém. Opravdu chceme takovým nebezpečným scénářům jít z cesty?

A včil po mojem

Merkelová ví, že Topolánkova koalice si nad euroústavou nesladila noty. Lidovci a zelení jsou ze zásady pro všechno „evropské“. Zahraničněpolitický expert Ondřej Liška se před pár dny v Berlíně na sletu evropských zelených dokonce chlubil, že Topolánek už Bursíkovi přislíbil nechat první a druhou část ústavy projít.

Německá kancléřka si tedy zaslouží vědět, na čem u českého premiéra je. Nejlíp by Topolánek udělal, kdyby jí zopakoval, co už jednou pronesl na diskusi pořádané Lidovými novinami: že totiž evropská ústava je „obrovský shit“. Bylo by to nediplomatické, přesné a užitečné. Kancléřka s euroústavou dotírá jak pojišťovací agent a pojišťovací agenti mají ve zvyku vyložit si nedůrazné odmítnutí jako výzvu k ještě většímu nátlaku.

LN, 26.1.2007

Autor je novinář