Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Hodnoty euroatlantické civilizace jsou jiné, než hodnoty Evropské unie. Někdy jsou s nimi v naprostém rozporu. Hodnotami Bruselu jsou multikulturalismu, grýndýlismus, genderismus, byrokracie místo demokracie, sankce, regulace, restrikce, korupce, plitický nepotismus, neschopnost, ztráta zdravého rozumu a ekonomický úpadek.

Skoro to vypadá, že představitelé EU násilím tlačí nové hodnoty v naději, že tím přebudují Evropu tak, aby se stali jejími konsenzuálními vládci, jinými slovy, chtějí si vypěstovat generace, pro které budou původní evropské hodnoty něco překonaného a o těch nových už nebudou pochybovat. Stejně jako o nutnosti vlády Bruselu. Takže něco jako komunismus a vláda jedné strany. Nihili novi sub sole.

To je nádherný článek, pomyslné tleskam. Ano, nejmene polovinu "evropskych hodnot" by podepsal i zavilý stalinista, spíš víc. Nebo je to snad o Číně? - zapochybuji chvíli při procitání "evropských hodnot." Ne, řeč je skutečně o EU, a to ještě autor nepíše o dekonstrukci a dekadenci, která v Číně neprobíhá. Ale zato se Číňan víc pokouší o mír, zatímco EU se boji opětovné volby Donalda Trumpa, který slíbil sjednat mír na Ukrajině během 24 hodin...

Čína se o dekonstrukce pokoušela a pokouší neustále (kulturní revoluce, politika jednoho dítěte, dnešní centralizovaný kapitalismus), ale její systém je tak stabilní, že se jim úspěšně brání. Právě tahle stabilita jí ale nakonec zlomí vaz.

Naprosto perfekni. Balsam na dusi...

No nevím, balsám. Leda tak balsám v původním smyslu aby se mrtvola nekazila....

Mě je z toho spíš špatně v jak velkém srabu jsme a jak málo si to lidi uvědomují...

Evropské hodnoty určitě existují - byť přesnější by bylo nazvat je hodnotami křesťansko-židovskými. Nejsnáze bývají shrnuty do čtyř slov: práce, rodina, víra, vlast. Patří sem jistě i DOBROVOLNÁ solidarita, úcta k práci druhých, svoboda a otevřenost myšlení či vědeckotechnický pokrok.

Tedy vše, co se EU, řízená zbabělci a šílenci, snaží ze všech sil potlačit.

To nejsou křesťansko-židovské hodnoty, ale anticko-osvícenecké hodnoty. S křesťany nebo judaismem by to Evropa fakt nevyhrála.

Přesné, evropské hodnoty jsou takový komunistický manifest.

Hm, celá ta oslava evropské civilizace mi připadá opravdu přehnaná. Až do konce 18. století byla Evropa kontinentem útlaku, inkvizice, nevolnictví a nesvobody. Evropané osídlovali Ameriku a další oblasti nejen jako loupežníci a dobyvatelé, ale pro některé to byl také prostředek úniku z útlaku a nesvobody. Pro většinu obyvatel Evropy, kteří Evropu dobrovolně opustili, to však byl únik z bídy a nedostatku možnosti uplatnění v Evropě. Bída byla v Evropě z dnešního pohledu neskutečná a pro dnešní generace nepředstavitelná.

Tak byla Evropa vnímána v podstatě po celou dobu. Evropané se stěhovali mimo Evropu a do Evropy se v podstatě nestěhoval nikdo. Do Evropy přicházeli pouze různí nájezdníci, kteří vnímali Evropu jako kořist podobně jako Evropané zase zbytek světa. Příkladem byli kočovníci z Asie, Arabové a Turci.

V 20. století se velká část Evropy stala znovu místem útlaku, genocid a válek. Některé oblasti Evropy této zlé situaci sice unikly, ale skutečná prosperita je realitou až posledních desetiletí. Tato současná prosperita je však znovu ohrožena dekadencí, netolerancí a tmářstvím, které v Evropě vládly po většinu doby.

" Až do konce 18. století byla Evropa kontinentem útlaku, inkvizice, nevolnictví a nesvobody."

A kde to bylo lepší? :-P

Podnětné myšlenky.

Ona touha bílého muže po poznání vyvezla své nositele ze starého kontinentu pryč a z Evropy se stala stárnoucí konzervativní matka. Nenechme se zmást takzvaným progresivismem levičáctví, to je progresivní asi tak, jako je liberální. Na návratu k matce přírodě, "na stromy", na idealismu komunitního "kmenového" života není nic progresivního, není nic progresivního na myšlence vstřebání elementů z okolních kultur nebo pokorném omlouvání se za útrapy těm či oněm způsobené. To všechno je jen odmítnutí, zastavení, negace. Nikdo nenabízí pozitivní program.

Jde ve skutečnosti o ultimátní konzervativismus a regresi.

(Nejen) v Evropě pozorujeme politický souboj konzervativních ideologií, přiznaných či maskovaných, nacionalistických, globalistických či otevřeně náboženských. Ideologií vydělávajících na příslušnosti k nějakému kolektivu a pocitech dluhu, viny a strachu. Strachu ze svobody, z individuality a z budoucnosti.

Dokonce i populista a bezchybný rozpoznávač společenských sentimentů Babiš přešel z progresivního a vizionářského "Bude líp" na konzervativní (a mnohem bezpečnější) "Ochráníme vás před strašidlem a vrátíme vás tam, kde bylo nejlíp."

Nedovedu si ovšem představit politickou sílu, která by měla moc to (z)vrátit. Individuální řešení je mimo politiku a je vždycky pohybem kupředu, nikoliv zpět. Politickou Evropu a možná i velkou část planety čeká zatím ještě hlubší a hlubší temno.

Touha bílého muže nebyla jen po poznání, ale spíš po bohatství.

Evropské hovnoty? Ano, ty znám za ta léta docela dobře.